Databáze učitelů

Databáze překladatelů

Databáze tlumočníků

 

    PROFESIONÁLNÍ JAZYKOVÝ SERVER                      výuka   -   překlady   -   tlumočení

 

.... trochu humoru a poučení ....

Kapitoly:  1 a 2  3 a 4  5 a 6  7 a 8  9 a 10  11 a 12  13 a 14  15 a 16  17 a 18  19 a 20  21 a 22  23 a 24  25 a 26  27 a 28  29 a 30  31 a 32  33 a 34   35

 

 

a

Kopie  Anonymního  Rukopisu  Epigonské  Legendy

Torzo  Apokryfní  Hypertrofované   Atemporální  Literatury

ŠIFRA MISTRA VOKÁTA

aneb

LIPTÁKOVSKÉ ŠLÁPOTY

 

 

9.            WASŮV  BĚH ?   aneb   CHA CHA !

Když se jednoho dne Timmerman pustil do přebírání nepřeberného množství svých plánů, začalo mu docházet, že mu docházejí prostředky na jejich uskutečnění. Před zamýšlenou cestou k severnímu pólu si uvědomil, že bude pro sebe a pro svůj doprovod potřebovat spoustu věcí na sebe i do sebe. A tak vnukl podnikavému čeledínovi Malkerovi z usedlosti Goggel nápad, aby založil reklamní agenturu, jejíž činnost spočívala v tom, že vydávala ručně kreslené a kolorované reklamy vychvalující hokynářské zboží, hodinářské opravy, teplé spodky, studené pivo, ubytování v soukromých světničkách i na společném seníku – i když to nijak bezprostředně nesouviselo s jeho vlastní činností.

Tyto obrázky s volnou tematikou a s pevně přivěšeným koženým měšcem Malker rozvěsil na větve stromů a keřů v rozvětvené lesní síti historicky, folkloristicky i přírodně svérázného kraje Dalarna. Když pak chodec náhodně brouzdající vzájemně propojenými cestičkami dobrovolně  ťukl  na  kteroukoli kartičku, všudypřítomný neviditelný lesní trol automaticky vhodil do pytlíčku dvouörovou minci. Tyto dvouörovky chodil každý první čtvrtek po úplňku vybírat agenturní zaměstnanec ze sídliště  Dolní Åsen. Timmerman tak vlastně sponzoroval svého sponzora a ten mu za to blahosklonně umožňoval, aby si „pokračoval v těch svých blbinách“. I náhodní brouzdalové se cedulek ochotně dotýkali, ať už se jim Timmermanova činnost líbila, či ne. Rozhodujícím faktorem bylo, že je to nic nestálo.

Tenhle princip samozřejmě pochopil každý.

Cestu na dálný sever Timmerman nepodnikl naráz. Aby si postupně zvykal na drsnější klimatické podmínky, vykonal nejdřív cvičný letní pochod do vzdálenosti jen několika set kilometrů. Vybral si k tomu právě kraj Dalarna a svou cestu tam spojil se samolibně zálibným prohlížením svých kartiček ozdobně plandajících na větvičkách smrků a jalovců.

V pátek třináctého těsně před polednem narazil na zpola posečené louce na zcela nešikovně položené hrábě a na skupinku mladíků opírajících se o kosy a laškujících s děvčaty, která jim přinesla oběd. Timmerman, nehledě na bouli na čele, hledě zálibně na štíhlou copatou blondýnku, si pak si od uhrovitého mládence půjčil čerstvě naklepanou kosu. Když se mu po dvou máchnutích konečně podařilo vyprostit nástroj z rozlehlé slehlé krtiny a zblízka si prohlédl ohnutou špičku, sebekriticky se smířil s tím, že ani zdaleka není takový sekáč jako někdo jiný, a další pokusy vzdal.

Při pohledu na chudičký travnatý porost si ostatně řekl, že už je dost daleko na severu. Klepaje kosu a zamačkávaje si bouli, bystře usoudil, že je čas k návratu. Protože se mu nechtělo jít celou zpáteční cestu samotnému, vypsal pro místní sekáče a jejich dívčí doprovod soutěž v poklusu a jako první cenu nabídl vlastnoručně kolorovaný autoportrét. Za cíl první etapy stanovil městečko Mora, vzdálené několik desítek kilometrů na východ. On sám vedle účastníků jen poklidně kráčel, zatímco mladíci s dívkami se občas ztráceli v lesním šeru a teprve po čase Timmermana doháněli, s vysvětlením, že se v takovémhle přírodním terénu snadno ztratí orientace. Mistrovi to vůbec nevadilo. Naopak byl rád. Bylo mu jasné, že při brouzdání v husté lesní síti jeho souputníci občas nutně narazí na jeho reklamní lístečky. A tak se stalo, že do cíle dorazil jako první sám Timmerman, což mělo za následek, že se nedochovala jeho podobizna. Vrozená skromnost mu samozřejmě nedovolila, aby si před vlastními zraky vlastnoručně věnoval vlastní autoportrét, navíc ještě vlastnoručně kolorovaný a podepsaný svým vlastním autogramem.

            Jakmile se Timmerman doslechl, že název městečka Mora se vyslovuje můra, ihned složil pro povzbuzení závodníků žertovné čtyřverší s didaktickým podtextem:

Můry přitahuje světlo,

milence zas tma.

Kdyby se vám tohle pletlo,

pozor na astma!

 

            V souvislosti s tímto historickým závodem se v Timmermanově deníku našla poznámka: I ZEMAN VOKÁT PIL.

Ostatní závodníci dorazili do cíle teprve dlouho po Timmermanovi. Tato zábava se jim zalíbila natolik, že se rozhodli opakovat ji každoročně, ale pro změnu na lyžích. Chtěli soutěž  nazvat po jejím zakladateli, jenže si uvědomili, že se ho zapomněli zeptat na jméno. Jen jeden ze závodníků si vzpomněl, že když se on sám onomu organizátorovi závodu představoval, reagoval onen muž slovy: Va sa? (Teprve našemu výzkumnému týmu se podařilo foneticko-sémantickým rozborem mluvené švédštiny dokázat, že u oněch dvou slov se jednalo o nespisovnou zkrácenou podobu otázky Vad sade du?, to je doslovně Co jsi říkal? Vynalézavý překladatel by zde použil český ekvivalent Cože.) A tak se této masové zábavě začalo říkat Wasaloppet, tedy česky Wasův běh, podle jiné významné historické švédské osobnosti. Nezpochybnitelně vědecky doložené pravdě by samozřejmě odpovídalo označení Timmermanův běh. Je politováníhodné, že géniovy zásluhy byly zcela opomenuty, zvláště vezmeme-li v úvahu proslulost Timmermana jako lyžaře. Ale tak už to v historii chodívá, i když tento případ ukazuje, že dějiny ne vždy píší skuteční vítězové.

Jeden z Timmermanových žáků líčí celou událost v podstatě v souladu s tím, co zde bylo řečeno, avšak se značným despektem se vyjadřuje o tempu tak zvaného závodu. Tvrdí,  že místní sekáči strávili většinu času se svými partnerkami v houští podél trasy a jen občas popošli o kousek dál. Není prý tedy divu, že Timmerman byl v cíli první, ačkoli se v naprostém klidu kochal krásami letní severské přírody, přičemž si polohlasně recitoval cosi o temných horách a růžném dnu, a jen pomaloučku se šoural po vytčené trase. Onen autor této informace vůbec nezpochybňuje Timmermanovo prvenství jak v založení závodu, tak v šouravém dosažení cíle, avšak prohlašuje, že pokud by soutěž měla nést jméno svého skutečného zakladatele, pak rozhodně ne ve spojení se slovem běh. Za nejvýstižnější považuje název Timmermanův šourek.

            Z této poznámky rozhodně nemůžeme vyvozovat nějaké závěry o Timmermanově celkové pomalosti. Pokud se při oné památné soutěži jen šoural, bylo to proto, aby plně vychutnal každou hřejivou chvilku. Jinak dovedl Timmerman ocenit naopak i rychlost pohybu. Je dokázáno, že se na několik týdnů dokonce stal žákem jedné z prvních autoškol a že i tuto činnost podrobil důkladnému odbornému průzkumu.

            O systematičnosti, s jakou pronikal do tajů automobilismu, svědčí několik záznamů v jeho deníku. Technické stránky provozu automobilu se týká připomínka „Do motoru používat svíčky od p. Svenssona. Ty od p. Gustavssona jsou na vánoční stromeček!“ K samotné technice jízdy se vztahuje zápis: „Při brzdění  nesešlapovat zároveň plyn!“ – A o dva dny později dodatek: „A naopak!“

Když studoval pravidla silničního provozu, přeformulovával si strohý úřední jazyk do srozumitelných, prakticky použitelných pouček, jako například: „Směrovkou, nebo případně rukou, ukazovat, kam chci jet já! Ne kam se mi má vyhnout protijedoucí vozidlo!!!“

Je zajímavé, že tato poznámka není obsažena v deníku, nýbrž byla nalezena napsaná levou rukou na úlomku sádry, který silně připomíná tvar pravého lidského předloktí. (Dosud nevíme, zda toto zjištění nějak souvisí se skutečností, že v řadě evropských zemí se kdysi jezdilo vlevo. V českých zemích tomu tak bylo do roku 1939, o Švédsku je všeobecně známo, že tam se změna na pravostranný provoz uskutečnila teprve 3. září 1967 deset minut po páté hodině ranní.)

Jako geniální ukázka toho, jak důkladně Timmerman promýšlel možné varianty praktických aplikací různých příkazů a zákazů, je ovšem nejproslulejší tak zvaný Timmermanův kategorický imperativ:

Nevjíždět do jednosměrné slepé ulice se zákazem zastavení !!!

 

 

 

 

10.         OBRAZ  V  ZRCADLE   aneb   SENZACE  ZA  SENZACÍ 

A nyní se konečně dostáváme k samotnému vrcholu senzačního odhalení. Jak je známo, řada historických objevů byla učiněna čirou náhodou, v naprosto nevědeckých, někdy až trapně přízemních situacích. Ze školních učebnic je známo nekvalitní jablko, které spadlo na hlavu Newtonovi. Stejně proslulá je antická vana, z níž cachtající se Archimedes vytlačoval vlastní hmotností jakousi kapalinu, která zase nadlehčovala jeho těleso. K neméně převratnému objevu došlo při banálním úkonu ranního holení. Vědeckým principem, na němž je objevený jev založen, je tak zvaný Timmermanův ambulanční zrcadlový efekt  (TAZE).

            Vysvětleme si stručně, o co jde. Když se jako chodec podíváte na čelní stěnu vozidla záchranné služby, najdete na něm zdánlivě nesmyslný nápis

                                                             

Jestliže se ovšem z chodce stanete řidičem a zmíněné vozidlo uvidíte za sebou ve zpětném zrcátku, čtete úplně jasně slovo AMBULANCE.

            A teď si představme, že si náš badatel při ranním holení pověsí plakát proslulé Timmermanovy hry MADAM ADAM na stěnu za svými zády. Co uvidí při pohledu do zrcadla? Vlastně totéž. Název hry MADAMADAM zní stejně, ať se čte odpředu, nebo odzadu. Je zde jen maličký rozdíl, že obě písmena D jsou napsána obráceně, tedy tak, jak to někdy píše malé dítě, tak zvaně bříškem na druhou stranu. Tady lze plným právem použít naprosto doslovně označení převratný objev.

            Ihned po tomto šokujícím zjištění jsme Timmermanův ambulanční efekt aplikovali na jeho první celovečerní hru Trakt. Náš postup by mohl být heslovitě označen slovy „kalendář – depozitář – archivář“. Rukopis hry Trakt je totiž pozoruhodný tím, že byl vepsán do stolního kalendáře formátu A 5. Archivář ústavu, v jehož depozitáři byl kalendář několik let uložen, neměl ani ponětí o tom, jak vzácný text se mu dostal do opatrování. V domnění, že jde o bezcennou makulaturu, vypodložil kalendářem viklající se regál. (Mimochodem, nenacházíme v tomto úkonu podobnost s podložením stolu v pražské nádražní restauraci útržkem jednopísmenného telegramu?) V regále archivář přechovával za kompletním vydáním padělaných rukopisů Královédvorského a Zelenohorského (RKZ) několik nekompletních lahví zaručeně pravé vizovické slivovice (PVS). Tak zvaný vyšisovávací efekt slunečních paprsků (v posttimmermanovské fyzice označovaný zkratkou VESP) a archivní prach (AP), v kombinaci s ucmrndávanou slivovicí (US), vykonaly definitivní dílo zkázy. Z kalendáře se zachovaly pouze okraje. Vnitřek je nenávratně ztracen. (A opět jedno déjà vu: V oné historické krabici nalezené v uppsalské univerzitní knihovně u všech dokumentů naopak chyběly okraje!) Destrukce je tak dokonalá, že se v kalendáři nedá zjistit nejen letopočet, ale dokonce ani data. Všechno, co se na okrajích zachovalo, jsou vytištěná jména dní v češtině a v němčině a u nich tiskacím písmem Timmermanovou rukou opakovaně vpisované jméno LARS LARSEN.

Při zběžném prozkoumání takto zdevastovaného torza Timmermanovy prvotiny se zdálo, že jde o jméno autora již zmíněného plakátu. Zarážející ovšem byla skutečnost, že se u některých dnů vyskytovalo jen křestní jméno, u jiných zase jen příjmení. Zde poznamenejme, že s tímto jménem, použitým jako slovní hříčka, jsme se teprve dodatečně setkali u jednoho českého autora první poloviny dvacátého století. Když jsme si po aplikaci Timmermanova ambulančního zrcadlového efektu uvědomili, že hra nesla podtitul „zažívací drama se zvukovými efekty“, přišlo nám tím víc líto, že se z celého rukopisu zachovala jen tato přehršle okrajových intimních poznámek o fungování Timmermanova trápeného trávicího traktu. Jak bouřlivě dramatický musel být děj této Mistrovy prvotiny! Co všechno se v autorově nitru asi dělo?

            Odtud už byl jen krůček k nezpochybnitelnému ztotožnění švédského Mistra Görana Timmermana s naším známým pijákem Vokátem, což Mistr důvtipně a originálně průběžně dokumentuje na celé řadě míst svého deníku. Díky autorově genialitě se ovšem při pouhém pohledu do zrcadla objevuje další souvislost, doposud netušená, a přitom senzačnější než objevení Ameriky,  vynález otvíráku na vratné lahve a formulace teorie relativity dohromady!  

Jen těžko se dá popsat dobrodružství, jaké literární badatel prožívá při postupném odhalování zašifrovaných zápisů v géniově diáři! (Pozadí Máchovy Lori, o němž se Karel Hynek zmiňuje ve svém soukromém deníku, je jen zanedbatelnou miniaturou.) Pouhé vylíčení pocitů by zabralo několik stran. V zájmu stručnosti zde předkládáme už hotové výsledky vědeckého výzkumu. V levém sloupci reprodukujeme Timmermanovy poznámky o Vokátovi. V pravé kolonce pak uvádíme jejich zrcadlový obraz, to znamená řešení dosažené metodou TAZE, tedy Timmermanova ambulančního zrcadlového efektu. Výsledky prezentujeme už v podobě po provedení tak zvané mezislovní parcelace, jakož i laterální grafémové korekce. Po senzačním odhalení, ke kterému jsme dospěli, se neodvažujeme rozvíjet jakékoli spekulace, a omezujeme se na faktografické zjištění. Posuďte sami:

 

VOKÁT PIL

 

LIPTÁKOV

NEŽ NES, VOKÁT PIL    

 

LIPTÁKOV, SEN ŽEN

ANO: VOKÁT PIL    

 

LIPTÁKOV: ONA

A VOKÁT PIL Z POHÁRU H    

 

HURÁ HOP Z LIPTÁKOVA

AVE: VOKÁT PIL    

 

LIPTÁKOV: EVA

I ZEMAN VOKÁT PIL    

 

LIPTÁKOV NA MEZI

A VOKÁT PIL Z MÁMOT    

 

TO MÁM Z LIPTÁKOVA

 

zrcadlo

+

mezislovní parcelátor

+

laterální grafémový korektor

 

   

Jsme přesvědčeni, že tyto glosy samy o sobě obsahují nesmírně explozivní dramatický náboj. Kdybychom měli zrekonstruovat, domyslet a rozvést jednotlivé zápisy, byli bychom určitě konfrontováni s neuvěřitelnými příběhy, jejichž rozsah by několikrát přesáhl všechny díly různých těch latinskoamerických telenovel, Simpsonových, nemocničních seriálů či Mrazíků. Seriózní závěr, ke kterému po mnohaletém bádání dospíváme, je možno lapidárně vyjádřit konstatováním, že nemohou být nejmenší pochybnosti o Timmermanově osobním vztahu ke kultovně-kulturní obci Liptákov. V Timmermanově intimním deníku se dokonce našlo zašifrované poselství budoucímu generálnímu tajemníkovi OSN. Timmerman vyslovuje přání, aby obec Liptákov byla zařazena jako chráněná kulturní památka do seznamu UNESCO.

Povzbuzeni tímto ohromujícím objevem, pustili jsme se do další, nesmírně namáhavé, ale nakonec úspěchem korunované činnosti. Podrobili jsme pečlivému literárněvědnému zkoumání Timmermanovo dramatické dílo. Na počátku se zdálo, že jde pouze o jakousi nesystematickou změť chaotických dramatických pokusů, divadelních kusů – i celých her. Potom jsme však za pomoci počítačového programu JARA PERFECT seřadili všechny Timmermanovy dokončené hry chronologicky, a navíc ještě i podle data jejich vzniku, a vyšel nám neuvěřitelný výsledek. Posuďte sami. Dosud známou Timmermanovu dramatickou tvorbu  (samozřejmě počítáme-li pouze kompletní celovečerní veřejně provedené hry) tvoří následujících šestnáct opusů:

 

TRAKT – s podtitulem Zažívací drama se zvukovými efekty

VYŠETŘOVÁNÍ NÁLEZU TAJNÝCH SPISŮ – podtitul Němohra

HOSPODA NA TRASE CÉ  (Halekačka)

ZABÍJAČKA V JÍDELNÍM VOZE (Železniční horor)

UKECANÝ MILOUŠ aneb ČESKÝ CICERO
TIMMERMAN V ŘITI – BEZ HUDBY

DLOUHÝ, TLUSTÝ A PROGNOSTIK aneb Kandidátka, která u voličů propadla

POSLANKYNĚ DOLLY PTÁKOVÁ

PLÍSKANICE – podtitul Hra s opravdovými fackami

DOBYTÍ OBRATNÍKU RAKA  (Čechem Fidelisem Kubou)

BANÍK (Bratrská podoba kutnohorského havíře)

POSKOK (Timmermanova hra o šťastné derniéře nešťastné premiéry)

RAJČE (Hledištní nudistikon)

EVROPA aneb Češi mezi suverenitožravci

ČESKÉ PEKLO aneb Vokátův gramatický kšeft

MADAM ADAM aneb Nejkrásnější opus na šestnáctý pokus

 

Údajně existoval i film – žánrově zařaditelný úplně jinam než proslulé Šero zákulisí. Jmenoval se „Timmerman stojící, čekající“. Z něho se dochoval jen název.

Z časových důvodů nemůžeme podrobně vypravovat obsah jednotlivých děl. Zmiňme se zatím alespoň o dvou pikantnostech. Tak ve hře Dobytí obratníku raka Čechem Fidelisem Kubou se přímo na scéně předváděl úděsný obřad zvaný castrace. – Tehdy se to ještě psalo na začátku s „cé“. Tento hororový rituál spočíval v tom, že vylosovaný herec byl před vyděšenými zraky publika přijímán za doživotního člena Spolku přátel kubánské revoluce.

            Ve hře Poslankyně Dolly Ptáková zase byla napínavá vizionářská scénka, jejíž první část měla název „Dolly hledí do minulosti“, druhá pak se jmenovala zcela originálně „Ptáková se kouká do budoucnosti“. -  Jde o známou věštbu o astronomické velikosti Prahy.

            V téže hře, tedy v Poslankyni Dolly Ptákové, je velmi zdařilý i centrální refrén, kterým se původní mašinfírský kluk a pozdější milionář Standa během poslaneckého dne obrací ze své skromné floridské chaloupky ke své vyvolené zvolené touto interpelací:

            Hello, Dolly, proč jste taková?

            Pojďte se mnou, Dolly Ptáková!

Poněkud nejasný zůstává smysl hned následujícího dvouverší:

Dolní částí našich dvou zad

budeme se spolu klouzat.

 

Kapitoly:    11 a 12

 

 

 © FACTUM CZ, s.r.o.     1999 - 2010

info@FactumCZ.cz