Databáze učitelů

Databáze překladatelů

Databáze tlumočníků

 

    PROFESIONÁLNÍ JAZYKOVÝ SERVER                      výuka   -   překlady   -   tlumočení

 

.... trochu humoru a poučení ....

Kapitoly:  1 a 2  3 a 4  5 a 6  7 a 8  9 a 10  11 a 12  13 a 14  15 a 16  17 a 18  19 a 20  21 a 22  23 a 24  25 a 26  27 a 28  29 a 30  31 a 32  33 a 34   35

 

 

a

Kopie  Anonymního  Rukopisu  Epigonské  Legendy

Torzo  Apokryfní  Hypertrofované   Atemporální  Literatury

ŠIFRA MISTRA VOKÁTA

aneb

LIPTÁKOVSKÉ ŠLÁPOTY

 

3.         JEDNOPÍSMEŇÁK  aneb  TÉ nebo CÉ?

Několik let po historickém setkání Muže T. se Švejdou došel telegram adresovaný hostinskému restaurace na nádraží Františka Josefa v Praze (v té době už Wilsonova nádraží) s prosbou, aby byl doručen nepohyblivému štamgastovi Švejdovi. V tehdejší střední Evropě ovšem nebyl zdaleka takový idylický klid jako dnes. Onen intelektuální salon byl pronajat nějakému panu Horynovi a ten restauraci přechodně zavřel. Když po znovuotevření restaurace otevřel i zbloudilý a silně zpožděný telegram z chladného severu, řekl doslova „To je nějaká blbost“ a přetrhl blanket na dvě nestejně velké poloviny.

Některé prameny uvádějí znění citátu jako „To je ňáká ptákovina“, ale my se přikláníme k první variantě. K obrovskému štěstí současné historiografie chyběl v lokále odpadkový koš, takže hostinský neměl přetržený telegram kam hodit, a tak větším z obou útržků podložil kratší nohu viklajícího se stolu. Teprve když se po mnoha desetiletích Wilsonovo nádraží (teď už vlastně Hlavní nádraží) rekonstruovalo, našel  lístek bezdomovec Rudla, bohužel značně umaštěný a poplivaný. Díky neuvěřitelné náhodě se nám dochovala jeho fotokopie, o jejíchž osudech kolují různé dohady. Jedna verze například tvrdí, že dokument byl uložen v hnědém kufříku dešifrovacího oddělení bezpečnostní tajné služby a že ho odtamtud později uloupil poradce předsedy jedné nejmenované politické strany a hodlal ho použít při vydírání populárního premiéra zapleteného do aféry s parfémovanými opalovacími krémy. To ovšem může být jen pomluva, kterou si pro předvolební boj vymyslela opozice, jejíž čestný místopředseda zase měl problémy s nepovolenými odposlechy dámských toalet a poledních zpráv Radiožurnálu.

Naproti tomu je bezpečně prokázáno, že na telegrafním blanketu bylo jediné písmeno Morseovy abecedy. Toto písmeno bylo rafinovaně umístěno v rubrice pro text i pro podpis zároveň. Tedy tak zvaný jednopísmenný telegram, kterému čeští telegrafisté té doby odborně říkali jednopísmeňák. Na blanketu stálo doslova: „čárka tečka čárka tečka“. Jak je každému známo, při používání morseovky si laici pomáhali jednak tak zvanými pomocnými slovy, jednak slabikou „tá“ pro čárku a slabikou „ty“ pro tečku. Citovaný telegram, to znamená text, který je zároveň i podpisem, je možno přečíst jako „tá ty tá ta“. Ano. „Táty táta!“ Tedy dědeček. Švédský dědeček z otcovy strany. Co tím asi chtěl autor Švejdovi sdělit? Zřejmě to, že pochopil jeho informaci. Tá ty tá ta! Čtyři slabiky, z nichž každá začíná souhláskou „té“!

Jestliže jsme takto rozšifrovali text telegramu, který je zároveň i podpisem, a jestliže stále neznáme přesnou totožnost onoho vousatého muže s bezvousou lysinou v podobě písmena T, vede nás to k položení otázky: Proč autor jako zkratku svého podpisu používá právě kombinaci čárka tečka čárka tečka? Každému telegrafistovi přece musí být na první pohled jasné, že jde o písmeno C. Uplatnili jsme nejmodernější počítačovou techniku a spojili jsme všechny znaky onoho telegramu, to je jeho střídavé dvě čárky a dvě tečky, a s ohromením jsme zírali na výsledek. Jako lineární spojení obou čárek a obou teček se při vynechání mezer objevila na displeji jediná čára. Okamžitě nás napadlo slovo trám, používané jako pomůcka pro morseovkové písmeno T. Ta čára, kterou jsme dostali spojením dvou čárek a dvou teček, byla opravdu dlouhá jako trám. A po příslušném zkrácení z ní vzniklo běžné morseovkové písmeno T. Ano. Podpis onoho muže je možno chápat i jako T i jako C !

 

 

 

 

4          VTT aneb VELKÝ TIMMERMANOVSKÝ TŘESK

Zmíněná příhoda by pravděpodobně byla dávno zapomenuta a zůstala by jen jednou z osamocených anonymních šlépějí, zdánlivě vedoucích odnikud nikam a dostávajících smysl teprve tehdy, když se jich chopí zvídavý lidský duch, hledající kauzální vztahy mezi příčinou a následkem a docházející často k neuvěřitelným spojitostem. Naštěstí existuje náhoda, ona iracionální složka všech událostí.

Uplynula velmi dlouhá řada roků, než se počátkem devadesátých let dvacátého století, po pádu berlínské zdi a zrušení výjezdních doložek, našemu jednočlennému vědeckému týmu podařilo odjet do švédské Uppsaly a v tamní proslulé univerzitní knihovně se věnovat zkoumání historických dokumentů majících nějaký vztah k českým zemím. Primárním objektem našeho zájmu byl tak zvaný Codex argenteus, jinak též známý pod označením Wulfilova bible. Jak je každému známo, jde o vůbec nejstarší rukopis psaný některým germánským jazykem, jmenovitě o překlad evangelií z řeckého originálu do dnes již neexistující gótštiny. Překlad byl pořízen biskupem Wulfilou ve čtvrtém století. Složité osudy zavály pozoruhodný rukopis i na Pražský Hrad, do sbírek Rudolfa Druhého. Odtamtud si ho na konci třicetileté války vypůjčili švédští vojáci a přivezli ho jako dar své královně Kristině. Po dalších peripetiích skončil tento vzácný exponát ve vitríně univerzitní knihovny v Uppsale.

Jednoho dne jsme zamyšleně kráčeli ze svého pracoviště a stále se nám hlavu honily úvahy o tom, jak nedostatečně je tento skvost střežen a jak snadno by se ho nějaký nepoctivec mohl zmocnit. Nedůvěřivě jsme kroutili hlavou nad neuvěřitelně přežívající švédskou důvěřivostí. Při jednom takovém zakroucení hlavy jsme si čirou náhodu všimli, že jsme zašli do uličky pojmenované „Timmermansgatan“. Švédské slovo „gatan“ znamená ulice, takže tlumočník naší badatelské skupiny to do češtiny přeložil jako Timmermanova ulice. Začali jsme se vyptávat, kdo byl onen Timmerman, ale nikdo nám nedovedl odpovědět. – A to jsme kontaktovali i vážené osoby s akademickými tituly!

Nezbylo nám tedy, než se ponořit do archivů. Už jsme se obávali, že nám dojde dech, když nás starší knihovnice upozornila na zaprášenou krabici, která byla podložena otesaným dřívkem. A právě díky té staré škatuli jsme učinili epochální objev! Kromě novinových výstřižků, oznamujících mimo jiné vypuknutí první světové války kdesi daleko ve střední Evropě, tam byla i obchodní korespondence stavební firmy Johansson a Gustavsson. Na rubu  faktury od lesního závodu Svenska skogar jsme našli soukromou poznámku jisté Britty Svenssonové. Pisatelka se zmiňuje o nějakém timmermanovi, kterému důvěrně říká Göran a který se údajně přistěhoval odkudsi z jihu, potom co se mu nepodařilo zabránit vypuknutí světové války číslo jedna. Britta kromě jiného uvádí, že Göran má na tváři rozkošnou jizvu ve tvaru písmena T. Na které tváři, o tom nepíše. Jmenovaná patrně znala jmenovaného důvěrně. Vypadá to, že měli dost společného. Britta například konstatuje, že Timmermanovi se zase líbila její jizvička. Kde ji měla, to neupřesňuje.

Žádné další pozůstatky po Brittě Svenssonové v archivu neležely. Zato hned ve vedlejší místnosti se povalovala jiná škatule, jen o něco menší a trochu omšelejší. Sotva jsme se jí dotkli, spadla na podlahu s tak velkým rámusem, že tato událost vešla do dějin pod označením Velký timmermanovský třesk, zkráceně VTT. Poznamenejme jen, že na základě dalších zjištění, o nichž se ještě zmíníme, byla tato událost později přejmenována na Velký vokátovský třesk (VVT). Od tohoto okamžiku se datuje počátek vědního oboru, zvaného timmermanologie (později vokátologie).

Když se trochu usadil zvířený prach, v muzeální mlhovině jsme pouhým okem zřetelně uviděli, že nám u nohou leží badatelský poklad. Byly to informace o kulturních akcích, které se konaly přesně v onom týdnu, kdy Britta zaznamenala příchod Görana Timmermana. Je škoda, že její poznámka není datovaná. Vzhledem k menším rozměrům druhé krabice odstříhal pořádkumilovný archivář horní a dolní okraje všech dokumentů. A právě tam zřejmě byly veškeré časové údaje.

Jeden z uměleckých plakátů propaguje výstavu nazvanou „Bez hlavy a paty“. Autorem je nějaký Lars Larsen a jeho dílo má název „Torzo Mistrova podpisu“. Každého nutně napadne otázka: „Jakýpak velikán je za tím tajemným podpisem ukryt?“

 

Ve zvětšené podobě vypadá samotný podpis takto:

 

 

Kapitoly:  5 a 6 

 

 © FACTUM CZ, s.r.o.     1999 - 2010

info@FactumCZ.cz