Databáze učitelů

Databáze překladatelů

Databáze tlumočníků

 

    PROFESIONÁLNÍ JAZYKOVÝ SERVER                      výuka   -   překlady   -   tlumočení

 

.... trochu humoru a poučení ....

Kapitoly:  1 a 2  3 a 4  5 a 6  7 a 8  9 a 10  11 a 12  13 a 14  15 a 16  17 a 18  19 a 20  21 a 22  23 a 24  25 a 26  27 a 28  29 a 30  31 a 32  33 a 34   35

 

 

a

Kopie  Anonymního  Rukopisu  Epigonské  Legendy

Torzo  Apokryfní  Hypertrofované   Atemporální  Literatury

ŠIFRA MISTRA VOKÁTA

aneb

LIPTÁKOVSKÉ ŠLÁPOTY

 

 

33.            HOMO POLITICUS     aneb     DOUCHOVÁ BY ŽASLA

Zajisté by bylo udivující, kdyby ve výčtu Vokátových činností chyběla angažovanost politická. Zcela v souladu se svou originalitou ovšem nezačínal od nějaké drobné komunální funkce, ale jeho prvním počinem byla snaha o anonymní kandidaturu na superguvernéra  Sdružení závislých států a přilehlých držav, v té době už s trvalým sídlem v bývalém dočasném Putinogradu. Když však byla uveřejněna přísně tajná politicky korektní směrnice, podle níž mohla kandidovat jen hermafrodit nezřetelné barvy pleti a mlhavých politických názorů, sebekriticky si uvědomil, že vzhledem ke zdravé červeni svých tváří a vyhraněnosti svých životních zásad je z řad možných uchazečů předem vyloučen. Rozhodl se, že bude postupovat vzhůru k nižším a nižším místům.

Po dalším úspěšném fiasku ve volbách na funkci vicehejtmana Evropského poloostrova (kdy se v kampani dal zastupovat zručným dublérem ovládajícím nejen řadu jazyků, formální rétoriku, kaskadérské uhýbání před vrhanými vejci i svoje emoce) si pro volby do českého regionálního zastupitelstva uvědomil, že bude muset založit politickou stranu.

Někteří jeho poradci ho upozorňovali, že mnohem důležitější než stranický program, logo a výběr barvy v popředí bude dostatečná zásoba sponzorů v pozadí. Vokát se jen shovívavě usmál a s lakonickým slůvkem „mám“, vyřčeným jednou zezadu dopředu a podruhé opačným směrem, se s důvěrou obrátil na své příznivce bezplatně poklikávající na přímo se vnucující reklamní kartičky vyplazující z různých stran své jazyky. Pak poděkoval svým poradcům a řízení nákladné kampaně se ujal sám. Hlavní předvolební stan si postavil na pozemku bývalého autokampu Pivoklát, nedaleko od místa, kde se majestátně tyčí světově proslulé Cimrmanovo sousoší.

Na vlastní náklady umístil na nákladní auto nazvané Šedivák dvě tmavošedé tabule s vlastnoručně světlešedě vyvedenými výzvami „Nevolte nás“ a „Slibujeme, že nikdy nesplníme své předvolební sliby“ – bez jakéhokoli náznaku, o kterou politickou stranu jde a kdo stojí v jejím čele.  S tímto vozem podnikal tak zvaná předvolební kolečka do různých volebních okrsků. V nejbližších volbách se mu tak podařilo splnit svůj cíl na sto procent: jeho strana nedostala ani jeden hlas. Naprostou volební porážku považoval za velkolepé vítězství své strategie.

Povzbuzen tímto úspěchem, vrhl se do další činnosti – vždy při důsledném dodržování vlastní anonymity. Dnes, po proběhnutí nesmírného počtu voleb do různých orgánů a po vzniku a následném zániku politických stran a straniček už je prakticky nezjistitelné, za kterými kandidáty se skrýval právě Vokát. Nesporné je, že Vokát v cimrmanovsky perfektním historickém převleku osobně řídí předvolebních kolečko (tentokrát v podobě trakaře) na obrázku, který se nám pirátsky podařilo získat od potomka jednoho z jeho spřátelených volebních rivalů, kterého prý převezl tak, že se cítil, jako by ho držel silný svěrák.

 

 

 

Zde nám to přece jen nedá a na okamžik poodhrňme roušku historických tajemství a ve vší důvěrnosti se zmiňme o jedné senzační hypotéze, která před námi ještě nikoho nenapadla. Jedno z největších mystérií Vokátova politického působení je spojeno se zrcadlově obrácenými iniciálami jeho exilového pseudonymu Mistr Göran Timmerman, tedy MGT. Předpokládáme, že až se zpřístupní dosud přísně střežené archivní prameny, jako horké vřídlo vytrysknou na naši historicko-politickou teatrální kolonádu naprosto překvapující proudy poznatků o zrcadlově obrácené tváři jiné významné osobnosti.

Patrioticky smýšlející historik docent Doucha, specialista na veškeré panovníky českých zemí, nám do ucha důvěrně prozradil, že by mohlo jít o jistého muže, jenž ve svém dosti pokročilém věku stanul v čele státu založeného na pozemcích, jimž kdysi vládli aristokratická prognostička Libuše Rodná a bývalý prostý soukromý zemědělec Přemysl Hrouda. Jejich bájná firma Rodná hrouda, s.r.o. se po dlouhá staletí vyznačovala celkem solidní prosperitou v dobách všech skromných úspěchů i slavných proher země, několikrát vyvlastněné a vytunelované různými cizáky i tuzemáky,  které pan docent Doucha souhrnně označuje jako padouchy.

Zatím jsme povinováni udržováním tajemství, ale laskavého čtenáře jistě napadne, co máme na mysli, když prozradíme, že jistý sympatický účastník zájezdu do drůbeží farmy nám nad švédským stolem pod slibem své mlčenlivosti vyslepičil, že z příkazu Úřadu pro zatajování skutečností byl nakladatelským redaktorem odmítnut a vzápětí uzamčen do trezoru rukopis jeho nesmírně zajímavého díla nazvaného Báječná léta s MGT.

Příznačné je i to, že se nikdo nepozastavil nad tím, proč v rámci restituce jmen, názvů a titulů bylo jisté divadlo nesoucí původně právě tyto iniciály přejmenováno na DJC, aniž byl pro toto vytunelování vyvinut alespoň náznak nějakého krycího kryptologického úsilí. Tato pojmenovávací loupež století se udála za bílého dne pozvolna přecházejícího v sešeřelý večer. Kdo se skrývá za novou zkratkou, to je veřejným tajemstvím – a bezpečně se také ví, že působení dotyčné osobnosti je neoddělitelně spojeno s obcí, v níž je ukryta námi objevená dešifrovací tabulka odhalující pravou totožnost geniálního globálního titána (GT).

Prozatím nejsme schopni posoudit význam informací, které se k nám bezděčně dostaly o nově se objevivší postavě, tedy už zmíněném docentu Douchovi. On sám o sobě důvěrně prohlašuje, že je pravobočkem jisté obchodní příručí, která bývala proslavenou knihkupeckou krasavicí. Když její jediný milý pobýval na osmiletých studiích hry na housle u profesora Mařatky, povila mu prý, ponechavši si své dívčí jméno za svobodna, za vydatného přispění rodinného přítele pana Pařízka, zdravého potomka, právě pana docenta Douchu.

Nevíme, zda pan docent je v celém našem důmyslně propleteném kryptografickém labyrintu pouhou epizodní postavou, nebo zda jeho stopa, kterou jsme si přesně změřili a obkreslili, je naopak jedním z chybějících důležitých článků našeho řetězce osamocených šlépějí. Škoda že jsme si jeho šlápotu nemohli naskenovat, ale v době našeho setkání byly skenery ještě v plenkách. Když jsme pana docenta vyhledali dodatečně, jen mimochodem prohlásil, že v jeho útlém dětství byly v plenkách jiné věci, načež spustil nezastavitelný proud vyprávění o svých soukromých historických bádáních a nejevil zájem o náš zájem o tajemství svého/jeho vlastního zrození.

Když jsme s hlučnou nenápadností opouštěli jeho pracovnu, aniž si toho všiml, on právě opouštěl téma českého evropského předsednictví Rudolfinské Prahy a rychlými kroky entuziasticky přecházeje od okna ke dveřím a zpět, přecházel pozvolna k jiným vladařům. Pravděpodobně zabrousil do jednoho tématu z oboru pomocných historických věd, totiž systematického vývoje hygienických podmínek panovnických sídel. Než jsme se odplížili přes převrženou židli, stačili jsme totiž ještě zaslechnout jeho výrok „velký euroseptik na Pražském hradě“.

Poněkud kuriózně působí skutečnost, že pan docent zakončuje každý odstavec svého vyprávění větami „Ústí není Praha“ a „Škoda, že to neviděl Prdlavka.“ Podezřele působí skutečnost, že náš vědec ani jednou výslovně neuvedl jména Jára Cimrman a Mistr Vokát. Na přímý dotaz reagoval vyhýbavou odpovědí „Já smím jen naznačovat“ a přesvědčiv se, že nemáme zapnutou kameru, rozepnul si sako a ukázal nám opasek, na jehož přezce, mající tvar proslulého liptákovského grafického čárového kódu Šifry Mistra Vokáta, bylo vyryto optimisticky povzbudivé heslo

I když je doba složitá,

neházej flintu do žita.

 

 

 

 

34.        MINISTR S PORTFEJÍ     aneb     LIDI, NEBUĎTE SVINĚ

Když se Vokát ve svém starém poznámkovém sešitě (tak zvaném notebooku) dočetl, že jeden z členů nově sestavené úřednické opozičně-koaliční vlády má titul ministra bez portfeje, přišlo mu dotyčného líto. Otevřel svoji třináctou komnatu a namátkou vylovil jednu ze svých odložených, ale přitom ještě docela zánovních portfejí. Hned nazítří se dal ohlásit u premiéra v demisi, popíjejícího právě z kalicha hořkosti poslední kapky, které dostal od nespokojeného prezidenta, a nabídl mu zcela nezištně své služby – s jedinou podmínkou, že totiž bude zachována naprostá anonymita jeho (= Vokátovy) pravé totožnosti. Ministerský předseda pohlédl na meč, který mu při právě skončivší státní návštěvě empaticky předal velvyslanec Damokles z nejmenované exotické země, a na sympatický Vokátův návrh apaticky přikývl. 

Od této chvíle měl Mistr Vokát volný přístup na všechna ministerstva. Kdekoli se se svou portfejí objevil, dveře se mu otvíraly a každé jeho slovo se stávalo rozkazem či směrnicí. Nikdo z jeho kolegů si nebyl jist, co se v tajemné portfeji ukrývá, a proto všichni ochotně, uctivě, někdy až servilně, plnili vše, co Mistr řekl či jen naznačil. Nový ministr s portfejí se tak stal osobou mnohem důležitější než třeba ministryně vzdušných sil nebo dokonce ministr poezie, z nichž žádný žádnou portfej neměla. Vokát tak mohl zasahovat do všech oborů.

Jedním z jeho prvních počinů bylo řešení situace nepřizpůsobivých občanů. Rozhodl, že jejich děti budou dostávat stravu ve školních jídelnách jednak za vykonání drobné fyzické práce, a zároveň za zvládnutí jisté znalosti. Tak třeba za utření politého stolu a pojmenování hlavního města Maďarska byl segedínský guláš, za utažení povolené latinskoamerické kliky a stručnou historii zámořských objevů španělský ptáček s bramborem. Rodiče těchto dětí nedostávali žádné peníze, nýbrž pouze poukázky na alkohol a cigarety. Otcům a matkám se to zpočátku líbilo, ale zanedlouho se jim při pouhém pohledu na láhev a při závanu tabákového kouře dělalo špatně, a tak horlivě posílali své děti do školy a po skončení vyučování na ně v houfech netrpělivě čekali před školníkovým okénkem a loudili třeba jen rohlík nebo kousek párku pomatlaný zbytkem bramborové kaše. Někteří rodiče dokonce ve školních zákoutích pokoutně nabízeli své alkoholové a tabákové poukázky učitelům výměnou za školní učebnice, někdy i za pouhé útlé encyklopedie a mnohasetstránkové svazečky lyrických básní.

Na tomto místě se hodí uvést na pravou míru všeobecně tradovaný Vokátův morální apel, uváděný ve znění „Lidi, nebuďte svině“. Málokdo ví, že zde došlo ke značnému významovému posunu, protože tato žádost byla vyslovena v souvislosti s Mistrovým účinkováním v oblasti zemědělství. Jednoho dne se totiž vydal navštívit farmu manželů Koníčkových, kteří ze své usedlosti v Dolních Mokropsech vybudovali veřejně přístupné naučné zařízení pro předškoláky, kteří se zanedlouho měli stát školáky. Většina městských dětí zde poprvé na vlastní oči viděla králíky, koně, ovce či slepice. Každé zvířátko mělo své označení zavěšeno na krku. Tak děti poznávaly, že slova, která denně slýchají, označují i něco jiného. Ve stáji pro hovězí dobytek šlo konkrétně o výrazy kráva, býk, vůl, tele.

Velká tlačenice byla u prasátek. Paní Koníčková měla z dětského hemžení radost, ale posteskla si, že prasnice spící po náročném kojení selat mají málo klidu, protože doprovázející rodiče se příliš hlasitě baví o jakýchsi podivných filmech, které v předchozích večerech zhlédli na televizních kanálech PTK, IAO a LV. A tak Vokát, který prohlášoval, že mu nic vepřového není cizí, dal ihned příkaz ke zhotovení vývěsky s nápisem „Vážení návštěvníci, prosíme, abyste svými hovory nebudili naše vepřové samice.“ Ústním podáním se potom tato výzva poněkud zjednodušila. Cíle bylo nicméně dosaženo a spokojená paní Koníčková mohla po probuzení opět házet sviním perly, slepicím zrní a návštěvníkům nabízet čerstvě nadojené ekologicky zelené nepasterizované kozí mléko.  

Nebyl by to Vokát, kdyby si při homonymii tvaru „nebuďte“ nedopřál požitek z poezie nevšedního dne. Ihned se rozhodl, že bude modifikovat cimrmanovský absolutní  rým a vytvoří vokátovský rým homofonní. Začal skromně pouhými dvojveršími, z nichž v prvním zaujal kritický postoj k účtujícímu vrchnímu jisté restaurace:

                       Aby měl větší obrat,

                       tak se mě snažil obrat.

V dalším homofonokupletu lakonicky přetlumočil povzdech svého přítele Plátka nad nepříjemnou vlastností jeho bývalé dočasné družky:

Když hovořila o sobě,

tak vždycky v první osobě.

Naproti tomu o své současné věrné želvičce tentýž Plátek údajně prohlásil:

Poznala mě po hlase.

Když jsem kýchnul, pohla se.

Po slavné derniéře své proslulé hry Starý kořen, v níž si samozřejmě zahrál titulní roli, učinil Mistr Vokát toto předsevzetí:

                                                           Ve svých příštích hrách

                                                           nebudu jíst hrách.

A vzápětí dodává:

Vyhledám si skrytý kout,        

v něm si budu pikle kout.

Drobná nepříjemná příhoda je zvěstována slovy

Když jsem jed kus dortu,                   

kousl jsem se do rtu.

Zanedlouho Mistr počet veršů zdvojnásobil a zachoval nám na příklad toto roztomilé sdělení:

Slýchám spoustu výtek,

jak se chová Vítek.

Vždy když bloudí pouští,

suché větry pouští.

K jistému nedopatření došlo, když Vokát navštívil ministerstvo mezinárodního obchodu. Sekretářka z telefonní ústředny mu na jeho soukromý mobil přepojila hovor, v němž kdosi naléhavě žádal, zda by pana ministra s portfejí mohl navštívit prodavač lin. Ministerský Mistr se trochu podivil, ale řekl si, že při renovaci bytů jsou lina jistě důležitým artiklem, a proto vyslovil souhlas.

Byl nesmírně překvapen, když ve smluvenou dobu zastavila před ministerstvem kolona nejmodernějších vozů a když potom do přijímacího salónku vkráčel v doprovodu cupitající dámy perfektně oblečený šikmooký muž. Po sérii zdvořilostních tanečků pak slečna tlumočnice, rovněž šikmooká, prohlásila roztomile lámanou češtinou, v níž mimochodem zaměňovala výrazy „prodavač“ a „obchodník“, že pan velkopodnikatel Lin by chtěl v brdských lesích otevřít rozsáhlou továrnu na plastové hračky. Vokát ujistil pana Lina, že záležitost projedná při skromné dopolední svačině se svými kolegy, jmenovitě českým stínovým vicehejtmanem průmyslu a americkou stínovou náměstkyní ministryně antiterorismu, načež ochotně přijal pozvání na oběd servírovaný na slunné terase  velkoobchodníkovy stinné pohostinné pražské rezidence.

Zmíněné setkání ho vedlo i k tomu, že si uvědomil, jak aktuálním se stává prohlášení lídra jeho manažerského týmu zdůrazněné při nedávném brífinku na displeji notebooku, že kdo byl prozíravý před několika desetiletími, učil se anglicky. Kdo je prozíravý v současnosti, učí se čínsky. Během pěti minut zformuloval příslušný návrh a neprodleně s ním odjel na Cimrmanovo nábřeží, kde provizorně sídlilo ministerstvo školství. Nemohl uvěřit svým očím, když pohlédl do šikmých očí zvídavému prvnímu náměstkovi předvídavé ministryně.

Při stáži na ministerstvu vojenství definitivně potvrdil dva zcela zásadní zákony, do té doby kolující pouze jako interní vyhlášky. Jednak směli být do armády přijímáni jen zcela zdraví lidé, aby se v případných válečných konfliktech zabránilo mrzačení tělesně či duševně postižených spoluobčanů. Dále podepsal rozkaz, podle něhož se rotmistr v záloze nikdy nemohl stát šéfem generálního štábu, ale maximálně vrchním velitelem ozbrojených sil.

Na ministerstvu dopravy rozmáchlou čárou na mapě azbukou odvážně zakreslil dvoukilometrový dálniční obchvat Milovic. Bezprostředním popudem se stala zpráva o hromadné dopravní nehodě ruského kamionu na prázdném úseku místní lesní cesty.  

Není nám jasné, jak byla míněna Mistrova odpověď týkající se stavu zdravotnictví, jmenovitě vzájemného vztahu lékařů a zdravotních pojišťoven. Za přímo pythický považujeme jeho výrok  Chtěl bych se dožít smrti  v plném zdraví.“   

Jako ministr s portfejí proslul Vokát i tím, že se důsledně snažil odstranit všechny nemístné výhody ministrů, poslanců a senátorů, jakými byly na příklad bezplatná jízda tramvají na sedadle hned za řidičem nebo zlatě orámovaná permanentní  cirkusová vstupenka spojená s doživotní imunitou vůči laškovnému šimpanzímu poškrábání za uchem nebo pohlcení hladovými šelmami. V době, kdy se premiér a jeho tři náměstci vydali na údajně státní návštěvu Kanárských ostrovů, přičemž čtvrtý si s sebou kromě kanára v kleci vzal i sekretářku v odvážném plážovém úboru, napsal tyto verše:                    

            V rámci cestovního ruchu

čtyři starší tchoři

za účelem změny vzduchu

vydali se k moři.

 

Říkaly jim tulipány,

ty tam byly vloni,

turisti jsou pláží pány,

moře libě voní

 

Také jeden mladík tchoří

tchořku, co s ní chodí,

na zálety pozval k moři,

že ji sveze lodí.

 

Mají ale plno smůly,

to jim každý stvrdí,

všude, kam se tchoři hnuli,

letos něco páchne.

 

Madla ví, Madla ví,

že jsou tchoři prokletí,

Madla ví, Madla ví …

No tak! Co je ti?

 

S nesmírnou rozkoší se Vokát také nechával anonymně jmenovat do dozorčích rad a poradních výborů nejrůznějších podniků a institucí s naprosto nesmyslnou náplní činnosti, a důmyslným způsobem jejich strukturu svým osobním působením zevnitř nahlodával tak dlouho, dokud se úplně nerozpadly.

Jak tomu bývá u řady významných historických velikánů, jejich jméno zvolna ztrácí vazbu na původní konkrétní osobu, a stává se obecným symbolem. Jen namátkou jmenujme Dona Juana, Ferdu Mravence nebo Othellla. Jestliže se na českém území dodnes udržuje tradice Mikuláše, je každému jasné, že nejde o jediného člověka, nýbrž o celou řadu jeho představitelů. V méně vyspělých zemích je obdobou tohoto starce Santa Claus, někde přezdívaný Děda Mráz. Není nijak neobvyklé, jestliže se v téže chvíli na tomtéž místě setká větší počet představitelů dané postavy. (Svého času existovaly snahy o prosazení podobného mrazivého starce i v české kotlině.)

Nejinak tomu je i s postavou světového génia Vokáta. Z původní historické osobnosti,  jejíž identitu se nám podařilo odhalit v souvislosti se sledováním osudů Muže T. a Görana Timmermana, načež jsme nečekaně pronikli i do zcela překvapujícího objevu grafématicky záhadné toponomastiky proslulého sídla neméně proslulého Járy Cimrmana, přičemž si stále klademe otázku, zda ve všech těchto případech mohlo jít o jedinou osobu, se i individuální Mistr Vokát mění na obecný symbol, často znázorňovaný jen proslulou liptákovskou šifrou. V našem pojetí je Vokát základním principem,  věčným a nekonečným, v němž jsou skryty všechny jeho zjevené podoby.

Od pozdní poloviny druhého desetiletí jedenadvacátého století se Vokát stává celocivilizačním vlastnictvím a o jeho skutcích se šíří nejrůznější vyprávění, někdy až neuvěřitelná. V některých částech světa se dokonce zmocnily vlády netolerantní sekty a vokatismus prohlásily za jediný oficiálně uznávaný světový názor. V Monte Carlu a také v přilehlém Monaku byla v zájmu ideologické výchovy návštěvníků v kampusu dřívějšího kasina při paralelním otvírání šampusu slavnostně otevřena Noční univerzita cimrmanismu-vokatismu. Příslušné teritorium bylo přejmenováno na Monte Vocato.

***

Na tomto místě v této chvíli pomalu načas vypínáme náš rychle se přehřívající psací přístroj, jemuž zcela nelogicky říkáme počítač, ale naše bádání pokračuje dál. Halda papírů z plastové tašky obsahuje tak obrovské množství údajů ze všech oborů lidské činnosti, že je momentálně nestačíme ani vyjmenovat. Postupně veškeré podklady zpracováváme a počítáme s tím, že o komplexních výsledcích svého dílčího výzkumu budeme po jisté pauze nejisté délky s pravidelnou nepravidelností příležitostně referovat všem našim příznivcům zjevně i tajně se  hlásícím k proslulému symbolu  

                        

Kapitoly:    35

 

 © FACTUM CZ, s.r.o.     1999 - 2010

info@FactumCZ.cz