Databáze učitelů

Databáze překladatelů

Databáze tlumočníků

 

    PROFESIONÁLNÍ JAZYKOVÝ SERVER                      výuka   -   překlady   -   tlumočení

 

.... trochu humoru a poučení ....

Kapitoly:  1 a 2  3 a 4  5 a 6  7 a 8  9 a 10  11 a 12  13 a 14  15 a 16  17 a 18  19 a 20  21 a 22  23 a 24  25 a 26  27 a 28  29 a 30  31 a 32  33 a 34   35

 

 

a

Kopie  Anonymního  Rukopisu  Epigonské  Legendy

Torzo  Apokryfní  Hypertrofované   Atemporální  Literatury

ŠIFRA MISTRA VOKÁTA

aneb

LIPTÁKOVSKÉ ŠLÁPOTY

 

 

21.            OSLAVA  OSLAVY                    aneb                ZPÍVÁNÍ NA KŮRU

Jak významnou roli při proslulé slavnosti sehrál právě Mistr Vokát, to si občané s údivem více a více uvědomovali teprve s přibývajícím časem. Bohužel se nikomu nepodařilo zjistit, co se s ním stalo po jeho zmizení pod lípou. A tak Spolek pro zkrášlení Kamenice nad Lipou na kameníkův návrh aspoň vypsal veřejnou soutěž na zakoupení kamene, který měl být umístěn pod památným stromem, a měl se tak stát hlavním poutačem, jenž by přispěl k dalšímu rozšíření turistického ruchu obce, která se díky popsané příhodě stále více dostávala do užšího povědomí širší veřejnosti.

Na názvu Vokátův kámen se místní zastupitelstvo shodlo jednomyslně, k zásadním rozporům však došlo při diskusi o rozměrech památníku. Zpočátku všichni považovali za samozřejmé, že pokud jde o velikost kamene, do něhož má být vytesán vhodný nápis, nejraději veršovaný, má se postupovat v realistickém stylu. Když ovšem primář nedaleké čerstvě zprivatizované urologické kliniky přinesl svým spolustolovníkům do hostince na příští  veřejné zasedání na ukázku exemplář skutečného ledvinového kamene, který se před dvěma lety podařilo zachytit do bažanta nemocničnímu zřízenci Myslivcovi, byli členové spolku i s předsedou s brýlemi na čele a s lupou v ruce šokováni nepatrnými rozměry doličného předmětu. Obecní opozice se sice zoufale snažila zachránit situaci narážkami na Myslivcovy celkově malé tělesné rozměry, ale nakonec byli i členové koaliční frakce nuceni uznat primářův argument, že ledvinový kámen o průměru čtyř a půl milimetrů už má značnou velikost – a jen ať si někdo představí, že by do sklenice měl stejným způsobem dodat kámen byť třeba jen o dva milimetry větší. Od realismu se tedy upustilo a byl uznán argument, že ani Žižka nemohl být tak velký, jak ční na jednom pražském kopci. A tak byla přijata varianta s prozatímním definitivně pracovním názvem dimenzionální nadsázka a bylo odhlasováno vztyčení kamene v nadživotní velikosti.

Ten se ve stínu památné lípy skutečně objevil v den prvního výročí oné události a při jeho slavnostním odhalení se před dosud zahaleným kamenem shromáždily davy občanů. Kameničtí Lipané zřejmě našli v takovýchto slavnostních shromážděních velkou zálibu. První dvě řady byly vyhrazeny učitelskému sboru a žákyním nové dívčí školy, bez jejíhož nedávného založení by vlastně vůbec nemohlo k tomu všemu dojít. Do sedmé  řady měli po důkladném prošacování volný přístup i novináři.       

Celá slavnost proběhla přesně podle připraveného programu. Svoje projevy stačili nerušeně pronést starosta obce, ředitelka školy i předseda zkrášlovacího spolku. Žádný z nich neopomněl zdůraznit svoje vlastní zásluhy o vztyčení památného kamene, a tím i o nesporný vzrůst turistické atraktivnosti milované obce. V záplavě vzletných řečnických obratů nikoho ani nenapadlo zmínit se o důvodu zřízení této památky, to je o původním držiteli a následném upustiteli originálního kamene.

Pouze trojice mladičkých maminek pod lípou se slastně pohupovala v bocích a ve stejném rytmu pohupovala každá i svým kočárkem. Všechny tři se přitom tvářily tajemně a  blaženě se usmívajíce, komentovaly krátkými ironickými poznámkami dlouhé oficiální projevy. Když se k nim doušourala babka Lipenská, nahlédla do každého ze tří kočárků a pak pronesla souhrnné hodnocení: „To jsou krásně vokatý kluci.“ Úsměvy trojice mladých maminek nabyly na intenzitě a tři něžné ručky rázným mušketýrským gestem svorně sáhly na pečlivě opatrovanou ozdobnou klenotnickou krabičku, v níž byla uložena vzácná relikvie, drobný kamínek, který dívky před rokem vlastními prsty zvedly z mírně zvlhlé prsti při prvním slavnostním shromáždění, ve chvílích, kdy se pozornost účastníků zahajovacího ceremoniálu plně soustředila na omdlelou učitelku. Ony tři novomaminky se jmenovaly PLIKTOVÁ, PIKLTOVÁ a TLIPKOVÁ. Několika šikovně formulovanými dotazy se podařilo zjistit, že jejich dívčí příjmení za svobodna zněla Všetečková, Ochotná a Koukalová.

Mezi všemi těmi třemi vzájemně zakořenila pod vysokými větvemi památného stromu hluboká vzájemná náklonnost. Už rok se s příležitostnou pravidelností scházely k přátelskému poklábosení a posezení u mohutného kmenu a míjejíce místní kostelík, sborově zpívaly svá sóla na kůru. Zpívání na kůru údajně založil sám Mistr Vokát při oné úlevné výpadovce, a všetečné dívčiny to ihned ochotně odkoukaly i odposlechly. Této činnosti se věnovaly až do pozdního období předčasné dospělosti svých potomků. 

Když kůra památné lípy začala být silně ozpívaná, přešly pěvkyně na modernější akustické záznamové techniky, od šelakových desek, přes elpíčka, cédéčka k dývýdýčkům. Ve zralém věku se pak vrhaly i na nově se objevující nosiče. Zde je nutno uvést na pravou míru běžně rozšířenou mylnou etymologii zmíněných akronym. Názvy LP, CD a DVD nemají vůbec nic společného s agresivně expanzivní angličtinou. Metodou zvanou Za vším hledej Vokáta (ZVHV) se dospělo k těmto faktům:

LP: Liptákovská Platňa. Označení muselo vzniknout v období společného státu Čechů a Slováků. Tímto údajem je umožněna značně přesná datace zmíněné nahrávací metody, tedy léta 1918-1992, s odpočinkovou pauzou 1938-1945.

DVD: Dokonalý Vokátův Duplikátor.

CD: Tento výraz vyvolal rozsáhlé odborné spory. Všichni ve při jsoucí vědci se shodují, že za prvním písmenem se důmyslně skrývá Liptákovský Velmistr. Rozpory panují v otázce onoho déčka. Za nejpravděpodobnější je považována varianta Cimrmanovský Dabing.

Po této malé odbočce dodejme, že oslavy prvního výročí první slavnosti proběhly bez jakýchkoli incidentů. Obecní kronikář ukončil svůj zápis krasopisným konstatováním: „Letos u nikoho nedošlo k očekávanému nečekanému závažnému omdlení.“

Hned druhý den se na popud kameníka Lučiny sešel nově založený přípravný výbor, který měl uspořádat sbírku na vztyčení dalšího pomníku, tentokrát s hloubkově vyrytým a bohatě pozlaceným nápisem „Zde byl naposledy spatřen Mistr Vokát.“ Návrh ihned podpořili hostinský, uzenář, cukrář i tesař, všichni povzbuzeni finančním úspěchem právě ukončené oslavy. Do výboru se hrnuly davy dalších pravidelných návštěvníků hostince a všichni se vzácně shodovali na základních principech, avšak záhy došlo k nepřekonatelným rozporům týkajícím se Vokátova pojmenování. Označení Mistr Vokát se většině přítomných začalo zdát málo vznešené a někteří poukazovali na zjevný rozpor spočívající v tom, že si švec dával ke svému jménu připisovat vpředu titul „Velevážený ctihodný pán“ a vzadu „odborně zkoušený mistr obuvnický“. A tak padaly návrhy jako „ctihodný všestranný zakladatel“, „zvelebitel našeho města“, „náš nezapomenutelný čestný spoluobčan“, dokonce i „největší Kamenonadlipan“. Debaty skončily přátelskou rvačkou, ke které musel být přivolán četnický oddíl velitele Lindensteina. Nový kámen už vztyčen nebyl. Ten starší, bez jakéhokoli nápisu, se ztratil neznámo kdy a jak.

 

 

 

 

22.       
RODINNÉ ZÁLEŽITOSTI   aneb              INFORMACE Z HLAVNÍHO NÁDRAŽÍ

Ke svému překvapení Vokát zjistil, že mu tak zvané zmizení pod lípou v Kamenici nad Lipou docela vyhovuje. Po dlouhém období veřejných aktivit se rozhodl, že ve své práci pro blaho lidstva bude moct efektivněji pokračovat v ústraní, nerozptylován zvědavými zraky svého okolí.Teď měl jistotu, že jeho dílo zapustilo kořeny minimálně tak hluboké jako ona památná lípa a zmocňoval se ho hřejivý pocit, kdykoli si připomněl onen nedlouhý pobyt pod památným stromem.

Dovedně maskován za bezproblémově beznadějného bezdomovce si nejprve dopřál týden dovolené na největším pražském nádraží a plnými vdechy tam nostalgicky nasával zbytky atmosféry svého dávného působení. S potěšením konstatoval, že toto místo zůstává za všech politických režimů skutečným centrem společenského dění hlavního města českého území – zcela bez ohledu na momentální oficiální název  nádraží i celého státního útvaru.

Podle ne stoprocentně spolehlivých informací nastoupil následující sobotu do přímého rychlíku Praha – Vatikán a několik dní pobyl u neteře, která byla zaměstnána jako vlivná externí konzultantka ředitelky odboru pro potraty a nálezy. Ve zvacím dopise svému strýci se pochlubila tím, že se osobně setkala s Piem Jedenáctým. Tolerantnímu Vokátovi bylo upřímně jedno, s kolikátým Piem se jeho neteř setkala, ale z důvodů politické korektnosti nechtěl tuto skutečnost vyjadřovat písemně, a tak své mínění sdělil neteři jen ústně, když přijal pozvání, aby se zúčastnil večírku pro manželky a sekretářky vybraných kardinálů.

Některé okrajové prameny tvrdí, že právě v této době se mu během jediné noci  narodili tři potomci mužského pohlaví. Všichni to byli kluci.

Kam se Vokát odebral potom a jak dlouho tam zůstal, to se zatím nepodařilo vypátrat, což sotva někoho překvapí, protože veškeré přesné místní i časové údaje týkající se Mistrova života určitě úmyslně zůstávají až zlomyslně neurčité, což zase nepochybně souvisí jednak s jeho stále propagovanou nemístnou skromností a snahou o vlastní zneuznání, jednak s jeho proslulou absolutní teorií časoprostorové relativity.

Soudobý kročehlavský kronikář pan Hlava dokonce jde tak daleko, že  naprosto popírá jakoukoli Vokátovu cestu do Vatikánu a nazývá ji kardinální mystifikační fintou. Podle jeho tvrzení Vokát vůbec žádnou neteř neměl, a z Prahy se vydal přes Hostivice a Jeneč do stanice, kde pan Hlava pracoval jako pomocný noční ruční výhybkář. Dotyčný prý Mistra bezpečně poznal, když v ranní přízemní mlze nebezpečně přecházel koleje.

Ve prospěch tohoto tvrzení by mluvil i nenápadný zápisek na spodním okraji výstřižku  inzertní části Národních listů, nápadně volně vložený mezi stránky sedmnáct a osmnáct Vokátova soukromého deníčku:

Tam kde je nápis Pokladna,

koupím si lístek do Kladna.

Nemám rád žádné Záporno.

Nekoukám ani na porno.

Vůbec se zdá, že Vokát využíval tohoto poklidného období k vyřízení řady rodinných záležitostí. Ve zmíněném objemném notýsku je zasunut i útržek jakéhosi úředního dokumentu, na jehož rozmazaném a neúplném razítku lze rozluštit jen písmena ŠKOL. Naprosto jasně čitelné je však sdělení Hlavou zeť neprorazí. Pod tím je Vokátovou rukou připsána písemná reakce: Bude se holt muset živit rukama. Jsme nuceni přiznat, že tady jsme trochu na rozpacích. Mistrův rodokmen ani příbuzenského pavouka se nám zatím nepovedlo žádnou analytickou ani syntetickou metodou vyšťourat, a jsme tedy nuceni držet se pouze ne vždy potvrzených hodnověrných hypotetických důkazů.

O existenci nějaké Vokátovy dcery, a natož tedy zetě, nemáme vědecky doložené tušení. Naproti tomu se na základě bezpečně ověřených indicií můžeme oprávněně domnívat, že Mistr měl vzdáleného prasynovce, který se právě někdy v této době připravoval k rozvodu se svou nastávající manželkou a dobíral si zbytek otcovské dovolené. Zanedlouho prý však uklouzl na nějakých zastaralých předpisech, načež byl hospitalizován a odvezen do nemocnice.

Ani jméno dalšího potenciálního příbuzného není známo. Při probírání jeho osobních údajů se chvíli zdálo, že měl akademické vzdělání, nebo se o jeho dosažení alespoň snažil. Z následujících kusých zpráv však vyplývá, že formulace „chodil na vysokou“ se nevztahuje na univerzitní studium, nýbrž na zálibu v pytláctví. V této domněnce nás dlouho utvrzovala i poznámka „chodí na laně“, což jsme i u amatérského pytláka považovali za hodné odsouzení, avšak zanedlouho nás znejistilo zjištění, že dotyčný se přátelsky stýkal s kočovnou partou provazochodců vystupujících v jistém větším městě nedaleko Třebechovic pod Orebem.

Zatím není vůbec jasné, koho se týká a v jakém vztahu ke zjištěným faktům je další vlastnoruční Vokátova krasopisná poznámka nalezená na předposlední stránce jeho zápisníku:

Na depilaci holení

si bere moje holení.

 

Kapitoly:  23 a 24

 

 

 © FACTUM CZ, s.r.o.     1999 - 2010

info@FactumCZ.cz