Databáze učitelů

Databáze překladatelů

Databáze tlumočníků

 

    PROFESIONÁLNÍ JAZYKOVÝ SERVER                      výuka   -   překlady   -   tlumočení

 

.... trochu humoru a poučení ....

Kapitoly:  1 a 2  3 a 4  5 a 6  7 a 8  9 a 10  11 a 12  13 a 14  15 a 16  17 a 18  19 a 20  21 a 22  23 a 24  25 a 26  27 a 28  29 a 30  31 a 32  33 a 34   35

 

 

a

Kopie  Anonymního  Rukopisu  Epigonské  Legendy

Torzo  Apokryfní  Hypertrofované   Atemporální  Literatury

ŠIFRA MISTRA VOKÁTA

aneb

LIPTÁKOVSKÉ ŠLÁPOTY

 

 

19.            MADAM ADAM    aneb    FRUKTISTÉ  VERSUS  APLAUDISTÉ

Zastavme se teď na chvíli u Vokátova dosud posledního zjištěného kompletního dramatu, tedy MADAM ADAM, které mělo proslulou dobře utajenou disidentskou premiéru profesionálně provedenou amatérským souborem v zahrádce hostince Na Zápraží. Ano, jde právě o ono proslulé dílo, které nám metodou palindromatického jevu -dočasně známého pod krycím označením Timmermanův ambulanční zrcadlový efekt (TAZE) a později naprosto logicky přejmenovaného na VAZE- pomohlo rozluštit zcela zásadní záhadu zlomkovitých záznamů v Mistrově zápisníku. Na rozdíl od předchozích patnácti her, které nesporně napsal Mistr Vokát pod pseudonymem Timmerman, je autorství tohoto výtvoru nesoucího podtitul Nejkrásnější opus na šestnáctý pokus dosud opředeno řadou veřejných vědeckých tajemství i soukromých laických dohadů. Tento nesporný fakt prozatím ponechme stranou a zmiňme se o několika obsahových zajímavostech. 

V úvodní poznámce se praví, že je to hra pro dvě osoby opačného pohlaví, zahradní stříkačku a hlas shůry. Při inscenaci samozřejmě nastal první problém hned s těmi osobami opačného pohlaví. Jak známo, největší světoví dramatikové -namátkou jmenujme anglického Shakespeara a českého Cimrmana- obsazovali i do ženských rolí výhradně mužské herce. Nejinak tomu bylo i ve Vokátově  souboru. V jednom případě se sice pokusili tuto zásadu porušit a pro jednoaktovku Vilemína Tellová angažovali herečku ženského pohlaví. O jejím hereckém talentu si nikdo nedělal žádné iluze a byla přijata jen ve snaze bránit se nařčení z diskriminace žen.

Vokát vsadil na její zjev. Pokud jde o mluvený projev, prozíravě pro ni připravil pouhá tři smluvená slova. V okamžiku, kdy je jejím úkolem sestřelit půlku dýně z hlavy své tchyně, má se se svou hrdě vztyčenou hlavou obrátit na biřice a požádat: „Luk a šíp!“ Hned při premiéře se ovšem herečka přeřekla a na svého partnera zvolala: „Šuk! A líp!“ Tento výstup sice sklidil bouřlivý aplaus, ale po umělkyniných systematicky opakovaných přeřecích se soubor vrátil k osvědčené praxi ryze pánského obsazení. Jen pro doplnění uveďme, že když v jiné hře tato žena v roli pomocné imigrační úřednice na schengenské hranici měla pronést svou jedinou repliku týkající se populační kauzy, při generální zkoušce vyhlásila místo toho ze scény kopulační pauzu. Premiéra tohoto díla byla natrvalo odložena.

V roli hlasu shůry vystupoval majitel sálu pan Stoklasa večer co večer po štaflích do značné výšky nad portál a tam trpělivě přidržoval parohy, jež mu v zákulisí neúnavně nasazovala jeho věrná choť. Při této činnosti její choť hlasitě klel a jeho hřímající hlas byl velmi působivý. Režírující autor jen musel pana restauratéra stále nabádat, aby -na rozdíl od herců dole na scéně- neartikuloval tak zřetelně. Mělo být jasné, že hlas shůry vyhání obyvatele z ráje, ale na fantazii publika už mělo být ponecháno, aby si domyslelo, kam že Adama i jeho ženu posílá.

Zde je nutno poznamenat, že se pan Stoklasa utěšoval tím, že nad jevištěm našmátral myší hnízdo a některá jeho obyvatelka občas zavadila o nějaký nesmyslný reklamní slogan, jehož smysl spočíval v tom, že po dotyku odkudsi spadla mince, a ta se stala drobným příspěvkem pro udržování provozu celého sálu.

Zahradní stříkačka představovala hada, byla to tedy hadice. Mistr Vokát už předtím ve vědecky fundovaném pojednání dokázal, že ačkoli nadřazené pojmenování had je rodu mužského, jsou v podstatě všechny jednotlivé hadí druhy rodu ženského. Tak především zmije. Dále krajta, kobra, ale i neškodná užovka. Námitku švédského bohemisty profesora Karlssona, že chřestýš je životné maskulinum, vyvrátil Vokát argumentem, že se pod pseudonymem chřestýš skrývá proslulá indiánka Tučná Anka. Karlssonovi napsal doslova: „Nechci Vám oslabiti prestiž. Ženského rodu je však chřestýš.“ Také název hroznýš podle Mistra původně zněl hroznáš: Studenti jistého gymnázia tak říkali své učitelce přírodopisu, které nemohli přijít na jméno, a označovali ji proto jen začátečním písmenem jako „hrozná Š.“ Pokud jde o brejlovce, konstatoval Mistr s radostí, že tady se konečně našla ta pověstná výjimka potvrzující pravidlo.

Prolog hry MADAM ADAM, která je převážně psána ve verších se sdruženým rýmem, končí apelem:

Teď může začít naše komedie.

Ta hadice tu v trávě, to je zmije

V úvodu prvního dějství hlas vypravěče za scénou (obvykle jím byl sám Mistr Vokát) konstatuje:

Eden, ta bájná zahrada,

byl pravým rájem pro hada.

A že byl hadem nad hadama,

nemusel začít od Adama.

Ten had byl prevít, to se ví.

A začal rovnou od Evy.

Oproti běžně rozšířené verzi, nepodává Eva Adamovi jablko v syrovém stavu, ale zpracované v podobě českého štrůdlu z lineckého těsta. Do pomocných kuchařských prací zapojuje i svého muže. Když ten nechápe, co na něm jeho družka chce, reaguje Eva povzdechem:

Ach, Adame, to jsi tak hloupej?

Tady máš jabko, nůž, a loupej!

Následující poznámka, mimochodem opět veršovaná, pak říká:

A Adam žádostí hned celý zrudl,

když spatřil družku svou, jak válí štrůdl.

Z toho ovšem v žádném případě nelze vyvozovat závěr, že by snad Adam byl méně bystrý než jeho partnerka. Adam měl dokonale vyvinutý orientační smysl a s rafinovanou nenápadností radil první dámě, na které straně scény kdo z nich má právě být. Dokazuje to jeho výzva:

Tak to furt nepleť, milá Evo.

Já stojím vpravo a ty vlevo.

Na to jeho družka reaguje vyčítavě smířlivou poznámkou:

To mi řekni, Adame,

proč my dva se hádáme.

Ve hře se objevuje i řada originálních poznatků. Upozorňuje se zde mimo jiné na nebezpečí narkotik, když vychází najevo, že Abela zabil Kokain. Zajímavý je rovněž obraz nazvaný rajská privatizace. Adam si před sebou přidržuje list ze starobylé kuponové knížky nalezené ve sběrně papíru pod sibiřskou břízkou a Eva mu posměšně sděluje: „S tímhle na Bahamách kariéru neuděláš!“

Spory se vedou o některé scénické pokyny. Tak jde například o větu „Hadice vleže na scénu“. Švédský bohemista Karlsson tvrdí, že nad písmenem zet nejde o háček, ale o kaz v jinak kvalitním skandinávském papíru, takže správně má být „Hadice vleze na scénu“. O Vokátově genialitě svědčí to, že obě interpretace dávají stejný výsledek.

V závěrečné poznámce, uvedené na úplném konci hry, je nečitelné jedno písmeno. Tato zdánlivá maličkost vede k tomu, že se velcí literární badatelé rozdělili na dva nesmiřitelné tábory, na tak zvané fruktisty a aplaudisty. První se domnívají, že věta zní „Adam s Evou sklízejí ovoce“, že tedy hra končí česáním rajských plodů. Druhá skupina tvrdí, že se předpokládá nadšený potlesk publika. Za jedině správné znění totiž považují „Adam s Evou sklízejí ovace“. O syntézu obou interpretací se nesměle pokouší třetí směr, trvající na tom, že Adam s Evou sbírají rajská jablka, která na scénu hází publikum.

 

 

 

 

20.       
KONEC  ZAKLADATELSTVÍ  V  JIŽNÍCH  ČECHÁCH            aneb  
            ZÁHADNÉ  ZMIZENÍ  POD  LÍPOU  V KAMENICI  NAD   LIPOU

Vokátova zakladatelská činnost byla neobyčejně rozsáhlá. Zakládal nejen města, ale i školy, kulturní spolky a kluby záložních důstojníků. Řediteli záložny v Přelouči založil smíšený dabovaný mužský pěvecký sbor pokladníků a revidentů, nazvaný Záloha, a při příležitosti zahajovacího koncertu založil manželce ředitele základní školy šaty po babičce. Mimochodem, je škoda, že se nedochoval slavnostní výtisk programu tohoto koncertu. Jeden z účinkujících revidentů, přezdívaný „fešák Hugo“ a vzhledem ke své oblibě u místních paní a dívek pověřený vedením speciální dámské finanční filiálky, ho omylem založil mezi evidenci položek „má dáti“ a „dala“. Při nejbližším pravidelném čtvrtletním tunelování záložny potom beze stopy zmizel. Naproti tomu se vůbec nezakládá na pravdě, že Vokát zakládal i požáry. To je pouhá diskreditující pomluva několika jeho škodolibě založených obdivovatelů.

V jednom období ho každý žádal o nějaké to založení. Mistr si proto pořídil sadu putovních základních kamenů různé velikosti a neustále je měl u sebe. Při zahajovacím projevu v Kamenici nad Lipou mu kámen vypadl přímo pod starou lípou nešťastnou náhodou čerstvou dírou v kapse. Ředitelka nově zakládané základní rodinné dívčí školy se rozčílila a Vokátovi zakázala účast na další části zahajovacího ceremoniálu. Vokát už měl stejně všeho toho zakládání dost a nepokrytě dal najevo, jak je rád, že se mu na nějaký čas uleví. Přitom vyslovil svůj známý výrok: „To mi vypadl kámen z ledvin!“ Mravnostní cenzura ho ovšem hned vzápětí upravila na „To mi spadl kámen ze srdce“. Každý špičkový kardiolog, na rozdíl od leckterého výrazně průměrného urologa i běžného neurologa, samozřejmě toto nesmyslné překroucení okamžitě prokoukne.

Po těchto slovech se Vokát sehnul pod lípu a zmizel zrakům všech účastníků slavnosti. Pouze poslední řada, tvořená trojicí zvídavých žákyň s mašlemi (Koukalová, Ochotná a Všetečková), s dychtivým očekáváním rozechvěle hodlala sledovat Mistrovo další počínání, ale přísná třídní učitelka jim zakryla výhled vlastním tělem a pod pohrůžkou dvojky z chování přikázala celé dívčí trojce okamžitý odchod pod tribunu.

Co se v průběhu dlouhých slavnostních projevů dělo ve stínu rozložité lipové koruny  za neúnavného bzukotu pilných včel, to všem přítomným zůstalo zakryto neméně rozložitou postavou třídní učitelky. Jen ona by mohla vyprávět, kdyby ji ovšem při projevu velitele místního hasičského sboru Lipánek po sedmdesáti pěti minutách dobrovolného dozoru na sluncem rozpálené ploše v diskrétní zóně před mohutným stromem nebyla postihla náhlá mdloba. Když ji přivedený veterinář přivedl k vědomí, učitelka s vytřeštěnýma očima a široce otevřenými ústy jen lapala po dechu a po ruce své starostlivé kolegyně, přičemž vydávala jakési neartikulované skřeky, doprovázené pohybem obou rukou (tedy své i kolegyniny) ve směru dřeviny, pod níž byl naposledy spatřen Mistr Vokát. Po převozu ke všeobecnému specialistovi se její vyjadřovací schopnosti zlepšily do té míry, že se nezřetelné skřeky přeměnily na jasně artikulovanou slabiku ta, kterou vyrážela vždycky třikrát po sobě, tedy „ta – ta – ta“, stále přitom mávajíc rukou.

Když postižená po zásahu jednoho nezkušeného logopeda a dvou dobrovolných psychiatrů nenabyla řeči ani po třech týdnech a bylo konstatováno, že tento stav je nevratný, ředitelka nově založené školy jí zdvojnásobila plat a poslala ji na neomezeně dlouhou neplacenou dovolenou. Z ní se dotyčná už nevrátila.

Zatím není ověřeno, zda učitelčina mdloba byla způsobena pouze slunečním žárem, nebo zda ji vyděsilo něco, co spatřila ve stínu lípy, když se ze své diskrétní vzdálenosti na okamžik nediskrétně ohlédla. Dodatečně se podařilo zjistit jen to, že zmíněná trojice žákyň s mašlemi nezůstala na přikázaném místě pod tribunou dlouho. Puzeny zdravou touhou po poznání, proplížily se všechny tři zpět pod košatý strom a tam podaly pomocné ruce Mistrovi Zakladateli, který u organizátorů slavnosti momentálně upadl v zapomnění, potom co mu šťastnou náhodou vypadl onen nešťastný kámen. Tam po něm nejdřív štěkl kolemjdoucí pes, ale toho odehnaly omašlené dívky. Když potom propukla panika v souvislosti se závažnou mdlobou zasloužilé učitelky, na čestného hosta si kromě tří milosrdných samaritánek v té chvíli nikdo nevzpomněl. Neštěkl už po něm ani pes. Ten mezitím odešel k dalšímu stromu.

Teprve po odvozu omdlelé učitelky vyslovil jeden z účastníků slavnosti, stojící v předposlední řadě, otázku týkající se Mistra Vokáta. Vzápětí se k němu přidali i občané z ostatních řad. Řadové účastníky slavnosti totiž mistrův výrok vůbec nijak nepohoršil. Vokátova otevřenost týkající se jeho tělesných funkcí jim naopak byla sympatická a měli plné pochopení pro jeho odchod pod lípu. Když se tam ale po skončení slavnosti vrhli, byl prostor pod stromem liduprázdný. Celá řada řadových občanů se tedy odebrala do liduplného nejbližšího hostince a tam podrobně rozebírala nejen případ omdlelé učitelky, nýbrž rozsáhle spekulovala i o dalších osudech profesionálního zakladatele.

Jeden podnikavec dokonce založil sázkovou kancelář Kopretina, kde se otrháváním okvětních lístků objevovaly na displeji zhotoveném ze zrcátka, zřejmě vypadlého z kabelky mravystřežné učitelky, v nepravidelných aritmetických posloupnostech střídavě nápisy “vrátí se“ – “nevrátí se“. Žádný ze sázejících v této loterii nevyhrál, protože sázecí zařízení v důsledku přílišné zatíženosti samovolně vyhodilo tři otazníky a zaseklo se v podobě VRÁTÍ SE ???

 

Kapitoly:  21 a 22

 

 

 © FACTUM CZ, s.r.o.     1999 - 2010

info@FactumCZ.cz