Databáze učitelů

Databáze překladatelů

Databáze tlumočníků

 

    PROFESIONÁLNÍ JAZYKOVÝ SERVER                      výuka   -   překlady   -   tlumočení

 

.... trochu humoru a poučení ....

Kapitoly:  1 a 2  3 a 4  5 a 6  7 a 8  9 a 10  11 a 12  13 a 14  15 a 16  17 a 18  19 a 20  21 a 22  23 a 24  25 a 26  27 a 28  29 a 30  31 a 32  33 a 34   35

 

 

a

Kopie  Anonymního  Rukopisu  Epigonské  Legendy

Torzo  Apokryfní  Hypertrofované   Atemporální  Literatury

ŠIFRA MISTRA VOKÁTA

aneb

LIPTÁKOVSKÉ ŠLÁPOTY

 

 

11.            SOUVISLOSTI ?    aneb  OTÁZKY  ZŮSTÁVAJÍ

Samotná osobnost švédsko-českého Görana Timmermana, čili jak už teď zcela otevřeně můžeme říci, jedné z personifikovaných podob Mistra Vokáta, je ovšem i nadále obestřena řadou tajemství. Stále nezodpovězena zůstává zcela základní otázka: Jaký byl jeho vztah k postavě rakousko-českého génia podobně znějícího jména? Jde i v případě dočasného Görana Timmermana o historickou postavu, nebo je to jen výsledek Timmermanova ambulančního efektu – navíc v nekvalitním a hodně pokřiveném zrcadle? Jisté je, že Mistr Vokát o existenci největšího Čecha velmi dobře věděl. Věnoval mu dokonce  svou proslulou báseň nazvanou zcela prostě IMMERMANN. Literární falzifikátoři se ovšem zalekli následků, jaké by tato zcela průhledná narážka mohla vyvolat zvláště mezi dospívající mládeží, nezřízeně holdující poezii, a tak báseň mírně pozměnili a nadepsali ji jménem jiného muže, naštěstí skoro stejně významného. Je ironií osudu, že ona osoba tímto způsobem těsně předběhla největšího Čecha nejen na patentním úřadě, ale i v literární historii. Může nás uklidnit konstatování, že při tomto předběhnutí jde pouze o časovou posloupnost, nikoli o význam. Z původní Mistrovy básnické skladby se podařilo objevit tuto pasáž:

 

Naše životy se nikdy nevrací.

Nelze prožít dvakrát tutéž legraci.

Bylo předjaří a já jsem neměl páru,

jestli s blížícím se jarem spatřím Járu.

Naše životy jsou komické jak pláč.

Draze zaplatil jsem – nevěděl jsem zač –

když tu před očima uviděl jsem pána,

jenž mi připomínal Mistra Immermanna.

Nemohlo být mýlky! Byl to jeho vous!

Zkřížil jsem mu cestu, by mi neproklouz.

Řekl jsme mu: Pane! Stvořil jste můj vkus.

Nejste pouhý Mistr. Vy jste Génius!

 

Je příznačné, že autor dovedně skrývá skutečné jméno své literární postavy za neutrální, avšak snadno dešifrovatelný pseudonym. Od jednoho renomovaného studenta germanistiky z druhého ročníku jisté regionální univerzity jsme se dověděli, že výraz immer znamená česky furt a Mann odpovídá výrazu muž. Tato finta je skutečně velmi nápaditá a připouští různé interpretace – jako ostatně celé Mistrovo dílo.

Vokátova genialita v oblasti paralelního utajování a odhalování personální identity se projevila i v příhodě, která se odehrála jedenatřicátého listopadu  roku devatenáct set šestnáct, tedy onoho proslule poklidného dne uprostřed první světové války. Když té noci na pozvání krajanského spolku po bouřlivém uvítání pohostinsky a inkognito přespával ve spřátelené Vídni, vletěl mu do malého hotelového pokojíku středně velký kámen. Mistr se opatrně vyhnul střepům z rozbitého okna, nenápadně se doplížil k telefonnímu přístroji na chodbě a vytočil číslo místní policejní stanice. Když se ozval službukonající nadstrážmistr Kaminek, Mistr důvěrně ohlásil, že mu jeden muž hodil do pokoje kámen. Svou krasopisnou švabachovitou němčinou řekl stručně a jasně: „Ein Mann – Zimmer Stein“. Nadstrážmistr se ujistil o počtu kamenů dotazem: „Ein Stein?“ Mistr do sluchátka souhlasně přikývl a aby z jeho pečlivě připraveného hlášení nevypadlo ani slovíčko, pro úplnost dodal: „Zimmer – Mann.“ Jistě se pozastavíme nad tím, proč cenzor pověřený odposloucháváním telefonů okamžitě nedal zjistit totožnost volajícího. Nezapomínejme však, že v té době ještě bylo jméno českého národního velikána mnoha Vídeňákům jen málo známé. A to platí i o tamních Češích! Dnes si ovšem klademe otázku mnohem základnější: Kdo opravdu byli ti dva muži, údajný nadstrážmistr Kaminek a náš Mistr, z nichž jeden ukončil hovor slovy „Ein Stein“ a druhý „Zimmer Mann“? Nebyla to nějaká podivná zpravodajská hra?

            Bezpečně je prokázáno že Mistr Vokát o lehce tutlaných vztazích největšího Čecha k dalšímu světovému géniovi, tedy o existenci proslulého tandemu Zweistein, dobře věděl. V závěrečném zpěvu své básnické sbírky autor mluví o jakémsi Járovi a jeho příteli Albertovi a popisuje jejich společné procházky noční Prahou. Jakmile odbila půlnoc, zjevili se oba velcí duchové u vyšehradských hradeb a vzájemně se doprovázeli do svých bydlišť. Nejdřív šel Jára s přítelem na Albertov, a protože jejich diskuse o mystériích vesmíru a záhadách lidské existence nebyly nikdy u konce, obrátil se zase Albert a šel se svým kolegou zpátky k jeho bydlišti, tedy na Járov. O vzájemných kontaktech Járy a Alberta byl ve zmíněné básnické skladbě nalezen tento fragment:  

 

Naše životy jsou opojné jak smích.

Setkali se dva a ON byl jeden z nich.

První doprovázel druha k Albertovu,

pak ten druhý jeho zpátky na Járov.

Z Járova pak oba vykročili znovu,

až se na obzoru zjevil Liptákov.

 

V této souvislosti můžeme s potěšením konstatovat, že primátorovi pražské čtvrti Jarov už bylo předáno několik stovek petičních archů důrazně žádajících, aby zmíněnému historickému území byla navrácena jeho původní čárka nad písmenem „á“. Jistá nejmenovaná politická strana dokonce hodlá tento požadavek prosazovat jako základní bod svého volebního programu a její europoslanci slibují, že budou naléhat na prezidenta Euroamerické unie, aby se zasadil o uskutečnění českého odkazu panevropského světoobčana. 

Pokud jde o Liptákov, není jistě třeba vysvětlovat význam světově proslulé obce. Ačkoli našemu týmu bohužel nepřísluší prvenství v objevení a popisu tohoto památného poutního místa (a naší snahou rozhodně není přivlastňovat si výsledky vědeckého úsilí jiných, byť i méně známých odborníků), budeme se i my v další kapitole Liptákovem zabývat, tentokrát ovšem zcela originálně, z ryze lingvistického pohledu.

 

 

 

 

12.       AD FONTES   aneb   ŠIFRA  MISTRA  VOKÁTA 

V předchozích výkladech jsme nade vši pochybnost prokázali důvěrný vztah našeho Mistra k literárněhistoricky významné české obci, do které každoročně putují desetitisíce turistů z domova i ze zahraničí. My se prozatím do samotného Liptákova fyzicky vydávat nebudeme, a zaměříme se na fonematicko-grafémový rozbor tohoto mysteriózního názvu.

Když onen muž s nezarostlou vousovou lysinou v podobě písmena T po sobě zanechal v pražské nádražní restauraci záhadnou kresbičku, a později ji ve svých zápiscích prokládal poznámkami VOKÁT PIL, doplněnými případně ještě o další údaje, hned jsme tušili, že je to utajené sdělení o skutečné identitě oné tajemné osobnosti. Musíme znovu připomenout, že my sami jsme při svém vědeckém putování po stopách muže T. byli několikrát v pokušení označovat našeho génia ve švédské Uppsale zcela otevřeně jménem Vokát. Avšak poznámky Britty Svensonové a také název ulice Timmermansgatan (který jsme později objevili i v jiných švédských městech, včetně toho hlavního) nás vedly k tomu, že jsme se dočasně přiklonili k Timmermanovi.

Jak jsme už vylíčili, došli jsme po palindromatické interpretaci Mistrova dramatu MADAMADAM (metodou Timmermanova ambulančního zrcadlového efektu) k závěru, že veškeré zmínky o Vokátovi obsahují nějaké sdělení týkající se naší slavné obce Liptákov. Záhadou ovšem zůstává: Proč Mistr ve svých soukromých denících volil právě tento postup? Proč třeba už v neretušované verzi uppsalské fotografie není na jeho prsou nápis Liptákov? Proč se rozhodl pro psaní odzadu? Proč Vokát? Jde nesporně o příjmení značně nezvyklé.

            Právě tuto otázku jsme si kladli, když se nám čirou náhodou dostala do ruky učebnice latiny pro střední všeobecně vzdělávací školy, kterou v roce 1976 vydalo SPN v Praze. Hned v první lekci jsou pod číslem jedna uvedena slovesa vocō, vocāmus, což si každý snadno dovede přeložit do češtiny jako volám, voláme. Pod číslem pět je pak uveden tvar  vocāte!, u něhož i vytištěný vykřičník naznačuje, že jde o rozkazovací způsob zmíněného slovesa, tedy česky volejte !

Jak všichni víme, v latině písmeno „c“ před středními a zadními samohláskami odpovídá hlásce „k“. Pátou větu první lekce oné učebnice můžeme interpretovat jako výzvu: Volejte: „Vokáte!“  Bohužel se nám nepodařilo navázat spojení s autory zmíněné učebnice, takže nevíme, proč studentům latiny takto zašifrovaně předávají mysteriózní instrukci. Byly v tom obavy z normalizační cenzury? 

            Zůstaňme ještě chviličku u latiny. Latinsko-český slovník vydaný v polovině dvacátého století (SPN 1957) uvádí vedle českého překladu latinských slov i konkrétní příklady z autentických pramenů, v nichž se příslušné slovo vyskytuje. U slovníkového hesla vocō, āre, āvī, ātumvolat, přivolat, jsou mimo jiné použity příklady auxilio vocare T – ku pomoci přivolat, a dále in dubium vocare C    činit pochybným, zpochybňovat. Na překladu samém nás nic nepřekvapilo. Zato jsme v úžasu zírali na tajemná písmena velké T a velké C.  Teprve v úvodních vysvětlivkách na straně sedm jsme se dověděli, že uváděné příklady jsou citáty z třiceti římských klasiků, přičemž T znamená Tacitus, C zase Cicero. Ocenili jsme úctyhodnou důkladnost autorů slovníku a okamžitě se nám vybavil proslulý jednopísmenný telegram, který kdysi dávno odeslal tajemný muž, jehož skutečnou identitu se stále snažíme zjistit. Tedy opět ta palčivá otázka: T nebo C ? A teď si k tomu doplňme údaje z citované učebnice a z latinsko-českého slovníku: Volejte „Vokáte!“ Zpochybňovat C a ku pomoci přivolat T. V této chvíli už je nesporné, že Mistrovo jméno, původ -a možná i řada dalších údajů o jeho osobnosti- jsou ukryty v jazykové šifře! Podaří se nám tuto šifru Mistra Vokáta rozluštit?

Jak vůbec vznikl jazyk, tento velkolepý jev, jímž se člověk liší od všech ostatních živočišných druhů? Již u starých Řeků existovaly tři základní teorie, označované někdy termíny dosei, physei, thesei. V prvním případě je jazyk považován za božský dar. Ve druhé verzi může jít o výsledek zvláštní genetické mutace mající své prvopočátky v citoslovcích a zvukomalebném napodobování přírodních zvuků.. A třetí teorie považuje vztah mezi jazykovým pojmenováním a mimojazykovými jevy za zcela nahodilý, konvenční, či jak lingvisté říkají arbitrární. Většina našich vážených kolegů se přiklání k posledně zmíněné teorii. Ale připusťme, že šlo o přirozený vývoj, že se tedy jazyk vyvíjel physei. Představme si svoje pradávné prapředky, jak se domlouvají pomocí různých prazvuků, zpočátku podobných neartikulovaným zvířecím skřekům a později, paralelně s rozvojem pramyšlení, nabývajících čím dál tím víc specializovaného pracharakteru, avšak přitom stále především určených k přivolání prapozornosti ostatních prajedinců. Jako primární účel lidské řeči se přece přímo nabízí činnost volání. Známé latinské konstatování Ecce homo! čili Ejhle člověk! by tedy mělo být doplněno zmínkou o prvotní činnosti tohoto tvora: Homo vocat.  Člověk Vokát!

Podívejme se teď na onen nápis VOKÁT PIL, nebo jak už teď víme na onen zrcadlově převrácený magický výraz LIPTÁKOV, a na základě grafémového zápisu rozeberme jeho fonematickou skladbu. Především si všimněme toho, že se zde žádné písmeno neopakuje – na rozdíl třeba od městečka Sázava, v jehož názvu je hned třikrát obsažena samohláska A. (Je jasné, že v takové bezvýznamné lokalitě by sotva někdy mohl pobývat nějaký významný literát či divadelník.)

            V našem slově se vyskytuje pět souhlásek a tři samohlásky. Ze základní školy si jistě vedle stupnice tvrdosti minerálů (tedy od mastku a soli kamenné přes kazivec a apatit až ke korundu a diamantu) všichni dobře pamatujeme fonetická klasifikační kritéria souhlásek, to je artikulační způsob, artikulační místo a znělost. U samohlásek máme rovněž jasné znalosti o vertikálním a horizontálním posunu jazyka. Za nejvhodnější z několika možných uspořádání našich osmi hlásek považujeme následující:

 

 

P T K

V

L

I A O

 

 

Tato tabulka je nesporně  klíčem k identifikaci naší geniální osobnosti. Je to onen šém, kterým se oživuje Golem. Na rozdíl od bájného Golema ovšem náš reálný velikán vyniká nejen fyzickou silou, nýbrž především svým obřím intelektem. Náš titán představuje organickou jednotu sestrojeného Golema a jeho tvůrce rabína Löwa. Na rozdíl od Golemova případu, kde jeho pozdějším oživovatelům chyběl software (pro nějž se tehdy používalo označení šém), my tuto magickou šifru Mistra Vokáta známe, avšak zatím nám poněkud uniká hardware, tedy ona konkrétně dvojjediná postava stvořitele a jeho materiálního díla. 

Považujeme za nesporné, že s mystickou šifrou, jejím skutečným poselstvím i s jejím autorem museli být důkladně seznámeni badatelé, kteří jako první na obec Liptákov výslovně upozornili. Podařilo se nám je kontaktovat a požádali jsme, aby nám dovolili alespoň dírkou v závěsu nahlédnout do zákulisí jednoho z mnoha představení známého vizionářského díla Liptákovská trouba. Ačkoli se oba pánové všeobecně těší té nejlepší pověsti, s politováním jsme nuceni konstatovat, že my jsme byli zklamáni jejich úhybnými manévry. S nápadnou rafinovaností se nás nenápadně snažili svést ze stopy tím, že nám místo toho vehementně nabízeli volnou vstupenku na soukromé čtení první verze své psychoanalytické tragikomedie Austrálie aneb Jak se chodí u protinožců.

Teprve dodatečně jsme si uvědomili, že to vlastně nemuselo být přímé odmítnutí, ale naopak pomocný návod podle přísloví „Chytrému napověz, …“ Jestliže nás posílali do Austrálie k protinožcům, nebyl v tom dovedně skryt pokyn, abychom použili pohled z opačné strany? Nebyla to sofistikovaně maskovaná instrukce, abychom se na věci podívali z místa, kde je obloha zrcadlově převrácená? Tedy výslovně: Nešlo o radu, abychom se zrcadlově podívali i na onen mystický název? Jenže žádného z obou renomovaných badatelů by ani nenapadlo, že tuto fázi výzkumu náš tým má už dávno za sebou, že jsme mnohem dál, než oni by se vůbec odvážili tušit!

Pohlédneme-li na naši tabulku, zjistíme, že z oněch pěti souhlásek a tří samohlásek je možno sestavit až neuvěřitelně velké množství smysluplných kombinací, variací a permutací. Jen namátkou uveďme některé z nich.

Tak v trojpísmenných útvarech najdeme na příklad možnosti  

POP

POT

TOK

VOK

KOV

KOL

LOV

KOP

PIL

PIV

LIP

TIP

TIK

PÁV

TKÁ

VLÁ

PTÁ

PLÁ

LÁT

KÁL

TÁL

TVÁ

PÁK

VLK

Ze čtyřčlenných spojení uveďme třeba

VLAK

PIVO

PLOT

VILA

KOLT

KILT

KILO

VOLT

KOPL

PTÁK

PLÁT

VOLI

VOLÁ

KOVÁ

TIKÁ

TOKÁ

KÁPL

VÁLO

Z pěti hlásek je možno vytvořit slova

PILÁT

POLÁK

PÁLIT

PITVÁ

POTKÁ

OPILÁ

Mezi šestipísmennými permutacemi nás upoutaly hlavně          

 

 

POLITÁ

a

PIKOVÁ.

 

Je pochopitelné, že nás nejvíc zajímaly útvary obsahující všech osm hlásek, třeba i rozparcelovaných do dvou slov, jako je tomu právě v onom nápise VOKÁT PIL.

Zjistili jsme tyto další možnosti

PIVOTLAK

PTÁKOLVI

OKTÁV PIL

PILOT KVÁ

POLITÁ V.K

OPILÁ V.T.K.

Nesporně nejkurióznější je ovšem sřetězení následujících variací:

POKLÁTIV  PLÁTKOVI  PLIVÁTKO, VOKÁT PIL . TVÁ PIKOL , LIPTÁKOV.

Tady už máme co činit s kompletní výpovědí, a musíme přiznat, že si s ní prozatím nevíme rady. Komu bylo sdělení určeno? Jaká Pikol je jeho autorkou? Existuje nějaká další osoba jménem Plátek? A vůbec: Co se za celou touto šifrou skrývá? Otazník za otazníkem.

A vtom se to stalo! Když jsme takto vyhledávali kombinace, které je možno z oněch osmi písmen sestavit, čirou náhodou jsme prázdnou vratnou lahví posunuli jeden z papírků povalujících se na stole. Byla to právě ona známá kresba., kterou jsme měli zachycenu na průhledné fólii. Posunula se tak, že překryla grafémovou tabulku tímto způsobem:

 

 

 

 

 

 


Teď už nebyly žádné pochyby! V Mistrově šifře je zakódováno právě jméno VOKÁT!

Pak nás napadlo spojit úsečkami příslušná písmena v takovém pořadí, aby dávala jméno proslulé obce LIPTÁKOV. Výsledek vypadá takto:

 

 

 

 

 

 

 


Ano! Podařilo se nám rozluštit čárový genom genetické šifry geografického centra všech příhod naší geniální osobnosti. A nebojme se to v tomto sevřeném odstavečku říci zcela otevřeně: Toto je šifra časoprostorového centra většiny celosvětově významných událostí:

 

 

 

 

 


A to seskupení čar, které pro nás až dosud bylo záhadou, je šifra samotného Mistra Vokáta:

 

 

 

 

 


Ale  uklidněme se teď z ohromujícího zjištění a po chvíli oddechu věnujme pozornost dalším, dosud nikde nezaznamenaným, historickým příhodám.

 

Kapitoly:  13 a 14

 

 

 © FACTUM CZ, s.r.o.     1999 - 2010

info@FactumCZ.cz